Číslo 4 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Michalem Pavlatou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

Fitness v synagoze

Desátým dílem pokračuje dlouhodobý cyklus Synagogy Čech, Moravy a Slezska. Český rozhlas Vltava ho vysílá vždy v lednu jako příspěvek ke Dni památky obětí holocaustu, který připadá na 27. ledna. Letos v rámci pořadu Páteční večer (23. ledna v 20.00) představí židovské památky v severozápadním Pošumaví.

Při rekonstrukci horské synagogy v Hartmanicích se postupovalo podle dosud jediné nalezené fotografie 

„Tedy já už jsem viděl spoustu synagog, ale ani ve snu by mě nenapadlo, jak ta budova vypadá dneska!“ Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze a pravidelný průvodce pořadem Synagogy Čech, Moravy a Slezska, nenalézá více slov. Vystupujeme do prvního patra bývalé synagogy v Klatovech, kde dnes sídlí fitness centrum Tony. Musíme se zout, abychom nepošlapali koberce v posilovně. Hlučná hudba nás však stejně brzy vyhání pryč. Scházíme do skladiště v bývalé hlavní lodi. Poněkud rozpačitý majitel fitness centra vysvětluje, že budovu – už zničenou – odkoupil poté, co ji opustil archiv. Těžko pochopit, že devastace po archivech je srovnatelná se spouští, kterou po sobě v synagogách zanechala armáda a další podobní „uživatelé“. Takto zničené synagogy jsme na svých cestách viděli v Ivančicích, ve Slavkově u Brna nebo ve Velkém Meziříčí, kde přebývají vietnamští trhovci.

LÉPE VE KDYNI I HARTMANICÍCH

Nešťastná budova v Klatovech však v letošním pořadu naštěstí tvoří výjimku. Průčelí synagogy ve Kdyni člení jemná štukatura novorománského typu a řada zdobných architektonických prvků. Tmavý „tizian“ dlaždic na podlaze střídá béžová, boční stěny s barevnou výmalbou jsou prosvětleny vysokými půlkruhovými okny. Strop zdobí barevné šestiúhelníky v šedo-hnědo-krémové barvě s modrým obvodovým lemem, modrá výzdoba prosvítá i za svatostánkem. Ženská galerie je laděna hnědo-světlezeleně. V podzemí se zachovala rituální očistná lázeň mikve. Budova po zdařilé rekonstrukci slouží jako kulturní centrum města. Židovský hřbitov u Loučimi nedaleko Kdyně vysoko v kopcích uprostřed lesa vyhlíží velmi romanticky. Mezi stromy vystupují z jehličí dobře udržované náhrobky, opravené po útoku vandalů.
Historie nejvýše položené horské synagogy v Hartmanicích je pohnutá. Ruinu koupil v roce 2002 Michal Klíma, a zachránil tak budovu těsně před jejím zřícením. Na kompletní obnově se podílela řada odborníků. Vystoupali jsme až pod krov, kde jsou k vidění původní segmenty synagogy, které posloužily jako vodítko pro zhotovení replik dveří, oken a zábradlí.

Výstava o důsledcích války v tomto kraji připomíná i pochod smrti, který procházel Hartmanicemi. V noci z 28. na 29. dubna 1945 při něm vysílením a hladem zemřelo dvanáct židovských žen. Byly pochovány na židovském hřbitově v lese za obcí do hromadného hrobu. Dnes ho připomíná jen dřevěný památník, takzvané šumavské umrlčí prkno. Židovský hřbitov dávno zarostly stromy a keře. Náhrobky byly použity na stavbu nedaleké silnice, další náhrobek stál jako patník za kundratickým zámkem. Jediný zachovalý náhrobek je k vidění před vchodem do hartmanické synagogy.
Není to poprvé, co se setkáváme s takovou necitlivostí: náhrobky ze židovského hřbitova v Uherském Hradišti použily okupační úřady k vydláždění části města. V Úštěku si po válce některé náhrobky odnesli místní obyvatelé jako desky pro své zahradní stoly. Ve Slavkově u Brna náhrobky ze židovského hřbitova dokonce ukradli, přebrousili a použili na hroby vlastních rodin...

JEN DVA HŘBITOVY

Výstavný statek v Dobré Vodě, v rodišti židovského historika a rabína Šimona Adlera, nabízí návštěvníkům alespoň letmý pohled do každodenního života židovské rodiny: světnice a jejich zařízení, šatník, nádobí, ozdoby. Šimon Adler byl v roce 1944 zavražděn v Osvětimi. Jeho dva synové se zachránili. Jeden z nich, Sinaj Adler, si o svém věznění vedl velmi působivý deník, z něhož v pořadu zazní několik úryvků.
Poslední zastávkou je městečko Sušice. Synagogu ani zbytky ghetta tady už nenajdeme. Jen dva hřbitovy. Starému židovskému hřbitovu byl vyhrazen stísněný prostor uvnitř městského opevnění. Za jednou zdí ho obtéká řeka Otava, za druhou tepe rušná ulice. Kvůli nedostatku místa se zde pohřbívalo v několika vrstvách, některé náhrobky se krčí ve výklenku masivní fortifikace. Starý hřbitov brzy nestačil, a tak byl Židovské obci přidělen pozemek pro Nový hřbitov ve stráni za městem.

V synagoze v Klatovech dnes sídlí fitness centrum  Židovský hřbitov u Loučimi nedaleko Kdyně byl opraven po útoku vandalů

Stoupáme po příkrých schodech, které lemují řady náhrobků. Židovská komunita v Sušici překonala mnoho diskriminačních opatření, dokonce i pogrom v roce 1866. Ze šoa se však už nevzpamatovala. Nový židovský hřbitov v Sušici je toho tichým důkazem. Zdá se nepřiměřeně velký. Levá strana podél schodiště je zaplněna takřka celá, nahoře u zdi se tyčí vznešené mohyly. Strana napravo od schodů je naopak téměř prázdná. Po válce už není koho pohřbívat...

Průvodce pořadem Leo Pavlát na Novém židovském hřbitově v Sušici

Na jednom z náhrobků s vytesanými jmény zavražděných čteme, že rodiče se sice zázrakem zachránili, zármutek ze smrti svých blízkých však už nepřekonali a zemřeli v roce 1946: „Po návratu z koncentračního tábora jste marně čekali na návrat svých odvlečených dětí, s kterými jste se teprve nyní shledali...“

Vladimíra Lukařová, dramaturgyně



  Mezi hrůzami
   koncentračního tábora...

  Dívejte se
 
  Velké a cenné
 
  maličkosti Jana Wericha

  Pořiďte si
 
  Fotomontér ploch a snů
  Navštivte