|
|
 Kudy vede cesta z beznaděje?
Po téměř dvou desetiletích, která uplynula od natočení
Mariana, se režisér Petr Václav znovu vyslovil k romské
problematice. Tentokrát se však neobrací k minulosti, nýbrž
mapuje nynější situaci Romů. V dramatu Cesta ven (natočeném
sice za finanční podpory Francie, avšak v tamní distribuci
dosud neuvedeném. ČT2 ho nyní vysílá 14. února ve 20.00)
ukazuje, jak jsou vnímáni jako nespolehliví, lhaví,
příživničtí, se sklony ke zločinnosti, ukazuje, jak marně
shánějí práci – a nedaří se jim přesvědčit úřady ani
případné zaměstnavatele, že o práci opravdu stojí.
Mnohokrát spatříme, jak s nimi „gádžové“ povýšeně jednají –
počínaje lékařem, který vyšetřuje hlavní hrdinku, přes
nerudné pracovnice na pracovním úřadu či vyhazovače z
diskoték až k úlisně odměřené manažerce textilní firmy.
Právě tím film vzbudí nejvíce diskusí, protože průzkumy
spíše vypovídají o ztrátě pracovních návyků, o bezpřemýšlivé
existenci soustředěné jen na přítomnost.
Petr Václav, jenž si napsal i scénář, vytváří do jisté míry
alibistický „proromský“ obraz – tvrdí třeba, že protiromské
demonstrace byly záměrně organizovány jen proto, aby odvedly
pozornost od skutečných problémů v nejvyšších politických
patrech. Pomíjí zjevné příčiny konfliktního soužití s
majoritní společností, zvlášť odlišné zvyklosti i hodnoty.
Právě chabé postižení širších společenských kontextů je
závažnou vadou, která vedla k diváckému odmítnutí.
Přitom zpodobnění jednotlivých postav a jejich jednání se
vyznačuje jak uvěřitelností, tak bezprostředním postižením
přece jen vznětlivější, impulzivnější romské mentality,
bohatší na povyk i sprostá slova, zvláště pak v situacích,
kdy narůstá stres či tlak bezvýchodnosti. Všimneme si
drobných, avšak výstižných postřehů – třeba o pověrečnosti,
když se hlavní hrdinka lékaři svěří s tím, že její matka
předčasně zemřela, protože ji příbuzní očarovali.
Režisér upozorňuje na nedostatečné vzdělání, případně odpor
k němu, na prostituci, drogy, na zlodějství rozšířené i
uvnitř romské komunity, na neschopnost orientovat se ve
složitém globalizovaném světě, kde vymizely pro Romy obvyklé
pracovní příležitosti. Kriminalitu film prezentuje jako
zoufalé hledání nějakého východiska. Ukazuje na zadlužování,
vedoucí postižené nešťastníky do náruče lichvářů. Avšak k
plnohodnotnému postižení mentality romského etnika to přece
jen nestačí. Lépe se daří postihovat ničivý dopad
prohlubující se chudoby, což ovšem nemusí postihovat jen
romskou komunitu.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto Aerofilms |
