Jak začínal Banderas
O festivalu španělsky mluvených filmů La Película, který se
uskuteční v Praze, Brně, Ostravě a Hradci Králové od 17.
února, vypráví dramaturg David Čeněk.
Přicházíte
v 10. ročníku s nějakými novinkami?
 V zásadě ne. La Película zůstává akcí, která si klade za cíl
předvést španělskou a španělsky mluvenou kinematografii v
jejích rozmanitostech.
Kolik filmů se ve Španělsku ročně natočí?
Asi dvě stě. Ne všechny se ale dostanou do kin. Španělé
nemají problémy s objemem produkce, ale s nedostatkem míst
na premiéry. A to mluvíme jenom o celovečerních hraných a
dokumentárních filmech určených ke kinodistribuci.
Jak se podle vás mění struktura španělské filmové produkce?
Ubývá drahých, vysokorozpočtových filmů, snímků žánrových
nebo historických. Naopak se objevuje stále více autorských
filmů ze současnosti. Vypadá to, že nastupuje nová výrazná
generace filmařů.
La Película nabízí i filmy z Jižní Ameriky.
Letos máme i oficiální sekci takových filmů. Snažíme se
uvádět snímky, které nám připadají příznačné pro oblast nebo
zemi, kde vznikly. Máme filmy z Venezuely, z Chile a třeba i
kubánské.
Jak vlastně vypadá kinematografie na Kubě?
Situace na Kubě je dlouhodobě špatná. Tamní kinematografie,
jak ji známe z šedesátých a sedmdesátých let, už neexistuje.
Dnes se točí hlavně koprodukce – především z finančních
důvodů.
Jak vznikala retrospektivní sekce filmů s Antoniem
Banderasem?
Banderas dostal před pár dny čestnou cenu Goya a je to asi
nejznámější španělský herec, který pronikl do Hollywoodu.
Chtěli jsme upozornit především na jeho začátky. Většina
filmů, které uvádíme, je z osmdesátých let.
(top)
Foto Green Moon Espaňa |
