|
|
 Rok
Ovce
Vracím se noční silnicí z Českého Krumlova do Prahy. Zrovna
jsme oslavili příchod roku Ovce. Není to sice český svátek,
u nás se letopočty se zvířaty nespojují, takový kalendář
mají v Číně, ale my tu zase máme demokracii a každý si může
oslavovat, co se mu líbí. Tak jsem u toho taky byl.
Nezplnomocněná velvyslankyně čínské kultury, tanečnice a
zpěvačka Feng-yün Song žije v Praze třicet let a na oslavu
příchodu nového čínského roku pořádá už patnáct roků svůj
Songfest. Také tentokrát připravila pro „kamarády“ v devíti
městech tříhodinový program, ve kterém vystoupili umělci
všech možných žánrů, včetně virtuózních hráčů na čínské
lidové nástroje, kteří přiletěli přes půl zeměkoule. Sama
zpívala za doprovodu vlastní kapely PUO neboli Pohořelecký
umělecký orchestr, která k čínským písničkám vyhrává pražský
jazz s nadnárodní lehkostí, empatií a radostí...
Já byl přizván, abych tři večery z cyklu oslav uváděl a
trochu si na jevišti povídal s protagonistkou i s diváky – o
Číně, o úctě k předkům, o roku Ovce. Čínská ovce je asi jiná
než ta naše, už proto, že prý dělá „mééé“, nikoli „bééé“.
Také není symbolem stádovitosti, tvrdohlavé tuposti či
poslušnosti jako ta naše česká. Takové vlastnosti si Číňané
s ovcemi nespojují, takže jsme mohli rok Ovce oslavovat bez
obav, že jsme jako tupé stádo naletěli na nějakou
chovatelskou kulišárnu. Připili jsme si čínským čajem na tu
sympatickou, inteligentní, individualistickou, a přitom
dostatečně tvrdohlavou a zásadovou ovci, která nás bude
provázet, až se budeme snažit, abychom nadcházející měsíce
zbytečně nepromarnili. Já jsem si vzpomněl na čínského
filozofa Konfucia, který pravil, že lepší bude zapálit
svíčku nežli proklínat temno, a Feng-yün Song v krátkém
dokumentu, natočeném k této oslavě, shrnula všechny anketní
odpovědi na otázku Jaký bude ten nový rok Ovce? sympatickou
výzvou: Bude takový, jaký si ho uděláme.
Teď za volantem na cestě domů přemýšlím, jak to u nás s těmi
ovcemi a zapálenými svíčkami vlastně je. Někdy to vypadá
nadějně – třeba v lounské knihovně, kde jsem vystupoval v
pondělí, je to samá Konfuciova svíčka! Místní univerzitu
třetího věku navštěvuje už přes dvě stě většinou nadšených
studentek a studentů a mohou si vybrat z dvaceti vypsaných
předmětů. Zhlédl jsem tam krásnou čtvrthodinovou
voicebandovou koláž podle knížky o rackovi Jonathanu
Livingstonovi v podání školního dámského seniorského
souboru. A kdybych měl vlastní časopis, zdobila by jeho
první stranu fotografie z akce, která v Lounech proběhla
před časem: bylo třeba přestěhovat městskou knihovnu ze
staré budovy do nové, vzdálené pár set metrů, a tak lidé
utvořili řetěz a podávali si knížky z ruky do ruky tak
dlouho, až bylo hotovo...
Takže někde to jde, ale kdo ví, co všechno nás v roce Ovce
čeká. Ve zprávách teď hlásili, že nejpopulárnější stádo v
zemi si na sněmu zvolilo baču. Obdržel starých dobrých a
nefalšovaných sto procent hlasů! Bééé...
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
