|
|
 Petr
Koudelka, publicista
Vždyť se svět nezboří!
Mnoho lidí si myslí, že už nám není pomoci, žijeme na
sklonku civilizace, hodnoty se hroutí, jsme u konce s dechem
a s rozumem v koncích. Tak je náš jazyk bohatý, že dokáže
vymýšlet nové a nové výrazy, úsloví, pojmy a synonyma pro
stav naprosté katastrofy, ve kterém se nacházíme! Také jsem
jich už pár stvořil, a přesto si myslím, že to nakonec
vždycky nějak dopadne. Jak je to možné? Zdá se mi, že už
jsem dokonce na to přišel.
Základním pohybem člověka v kosmu, ať jde o jeho průchod
dějinami, nebo osobním životem, je kličkovaná. Nejsme tedy
otroky jakési imaginární vůle, která nás někam tlačí, jak se
mylně domníval Schopenhauer, ale svobodně a kreativně
kličkujeme životem, snažíme se něčemu vyhnout, před něčím
jiným zase uhýbáme, vytáčíme se, okolkujeme, klameme tělem.
Jak jste si všimli, hodně termínů, které zde uvádím, včetně
toho hlavního, kličkované, pochází z fotbalu. Kopaná je
takovým opěrným bodem naší existence, jistotou bez
pochybností, a proto si myslím, že jsem v odhadu
optimistické budoucnosti lidstva na správné cestě.
Vždyť se celkem nic neděje a všichni, kdo vidí jenom to, že
celý svět válčí, polovina lidstva hladoví a bohatí že se
topí v přepychu, jsou typičtí škarohlídi. Ve skutečnosti se
zde odehrává obyčejná kličkovaná. Zbrojaři kličkují, aby
prodali své zboží, a snaží se, aby bylo na světě co nejvíc
válek, vlády kličkují, aby jim to umožnily a přitom si
zachovaly jakžtakž tvář. Podstatou diplomacie a zahraniční
politiky je výmluva.
Člověk má před sebou ještě hodně dlouhou cestu a marně mu
spisovatelé katastrofických příběhů předepisují konec. Nic
takového se nestane. Ne náhodou je optimismus vyjádřen v
lidové moudrosti, kterou všichni denně opakujeme: Však se
svět nezboří!
Hezky to podali Voskovec a Werich v Těžké Barboře, když
popsali, co má „řada delegátů“ udělat: „Jak maj vcukuletu
zformulovat větu, že i když svět hoří – neshoří.“ A shořel
snad? Ještě ne.
Známý glosátor společenských jevů Jiří Pehe nedávno v jednom
článku zdůraznil, k čemu se lidstvo, které je právě „u konce
s dechem“, chystá. Ukazují nám to prý filmy jako je
Interstellar a další sci-fi snímky. Budeme muset udělat krok
jinam, za hranice člověka. Mladá generace, která žije ve
virtualizovaném světě počítačových her, už s tím prý počítá.
Nesmysl! Nejsme s rozumem v koncích, jak říká Pehe. Vždyť
jsme rozum ještě pořádně nepoužili!
Nejdůležitější pomocník v umění kličkovat je pro člověka
mozek. Ať spisovatelé a filmaři stvoří sebevětší
apokalyptickou prezentaci nebo jinou pitomost, mozek vždycky
ví, jak z toho vykličkovat. Když už se lidé přestanou
rozmnožovat, objeví se přece jen nakonec jedno dítě, které
všechny zachrání. Jindy je to americký prezident, který
porazí mimozemšťany, nebo handicapovaný člověk, který
přetáhne lidi mezi avatary.
Ale dosti legrace! Myslitelé nejsolidnější kategorie
vytvořili depresivní obrazy lidské existence, zápasící s
odcizením, smrtí Boha a nesubstanční ontologií, a vždycky se
nakonec našel další filozof, který dokázal z těchto pastí
vybruslit.
Mozek je úžasný nástroj, který nás ze všeho dostane. Někdy
by si člověk pomyslel, že to až není možné. Neřídí snad
někdo nebo něco naše mozky? Ale to je právě ta schopnost
kličkovat, najít si další cestičku, aby se svět nezbořil.
Ten lék, ten zázrak – kličkovaná! Jen jsem dopsal jeden
odstavec, už je tu něco nového: Čeští vědci našli takzvané
emotivní neurony! Vědělo se, že někde jsou, a oni je
objevili! Hlavičky! Nebo: Ve vyšších institucích se začalo
uvažovat o povolení podprahové reklamy. Ani nebudete vědět a
mozek vám vytvoří závislost na malinové limonádě nebo na
vybrané politické straně!
Vždycky to vypadá, že svět se už už zhroutí. Řekové si to
nenechají líbit a přestanou poslouchat vyděrače z Bruselu.
Němci jim budou muset zaplatit reparace a celá Evropská unie
se zhroutí. Američané se budou dál vměšovat do záležitostí
jiných států a my, to znamená NATO, budeme dál posunovat
hranice na Východ a blížit se válce. A tak dále. Jenže
nakonec se svět nezboří. Zachrání nás jako vždy kličkovaná! |
