|
|
 Když
květina potěší
Je letní den, zhruba pět hodin odpoledne. Davy lidí proudí
ze zastávky Elektra přes Náměstí Dr. Edvarda Beneše. U stěny
banky stojí starý zarostlý muž v mysliveckém oděvu a na malé
stoličce před ním leží kbelík s natrhaným lučním kvítím. I
přes mužovy vousy je zřetelné, že se usmívá. Mezi kvítím na
kolemjdoucí vykukuje nenápadná cedulka „Květina potěší“. Kdo
je tento muž, díky svému vzhledu mezi Ostraváky familiárně
přezdívaný Krakonoš? Ti, kteří se s ním občas dají to řeči,
vědí, že se jmenuje František. Další informace o známé
ostravské figurce ale zůstávají utajeny. Její rozhlasový
portrét se pokusí přinést dokument z cyklu Dobrá vůle
(sobota 21. března, ČRo Dvojka, 18.30 a sobota 28. března,
ČRo Plus, 20.10).
Františkovi je sedmdesát osm let a žije ve Vratimově. Do
Ostravy dojíždí v nepravidelných intervalech, ale dá se
říct, že je tam vlastně každé slunečné odpoledne. Obsah jeho
kbelíku s kytičkami se liší podle toho, jaké je roční období
a jaké kytky zrovna rostou. Jednou je to medvědí česnek,
podruhé konvalinky a na podzim třeba ořechy. Kytičky má
svázané zhruba po třech a rozdává je lidem za dobrovolný
příspěvek nebo jenom milý úsměv. Prohlašuje, že jich má na
každé odpoledne natrhaný jen takový počet, který ví, že
zvládne rozdat. Co nerozdá, to doma znovu zasadí nebo věnuje
své přítelkyni. Pohled na vadnoucí kytky mu není příjemný,
proto by ani nemohl pracovat v květinářství. Skrze květiny,
které trhá na své zahrádce nebo na loukách, chce mladým
uspěchaným lidem zprostředkovat kousek přírody, na kterou
jinak nemají čas. Zastává názor, že nepotřebujeme tulipány z
Holandska, když máme možnost natrhat si kopretiny doma na
zahradě.
Vedle květin je ale Františkovou velkou vášní myslivectví,
kterému se věnuje již čtyřicet pět let. Za tu dobu ulovil
padesát dva divočáků. Divočáci jsou Františkovo prokletí.
Jednou dokonce choval divočáka osm let na své zahradě. Když
ale sedává na čekané, stává se mu, že se najednou probudí
vleže na zádech v trávě. Nechtěně totiž usne. Toho se při
rozdávání květin snaží vyvarovat, a tak i přes svůj věk u
prodeje vždy stojí.
K dalším zajímavým faktům o Františkovi patří třeba ten, že
kdysi býval předsedou výboru KSČM. Jelikož ho ale politické
věci spíše obtěžovaly, z práce odešel a začal se živit
úpravou kopyt kravám a koním. Za svůj život ostrouhal kopyta
sto padesáti tisícům krav a vydělal si tak přes dva miliony
korun. Pak odešel do předčasného důchodu a od té doby
rozdává květiny za dobrovolný příspěvek. Doma se stará o
svou ochrnutou přítelkyni nebo čte. Rád se prochází a
pozoruje přírodu. Když se mu nějaký výhled zalíbí, nevyfotí
si ho, ale pozve si malíře a scenerii si nechá namalovat na
plátno. Obrazy a knihy jsou podle Františka trvanlivá
hodnota, která lidem přináší radost. A František má lidi
rád. Proto až kolem něj půjdete, dejte se s ním do řeči.
Třeba dostanete kytičku.
Tereza Reková, autorka pořadu
Foto Tereza Reková |
