|
|
 Adam
Javůrek, editor Centra zpravodajství ČRo
...až se bušení do klávesnice změní v psaní
Seriálový doktor House říkával, že lidi se nemění. Kdyby
znal (a ideálně i zachránil) před pár dny zesnulého Davida
Carra, možná by svůj názor přehodnotil. Carr byl jedním z
nejvýraznějších novinářů současnosti, ale než se k tomu
dopracoval, musel se hodně změnit.
„Žil jsem podle kréda: střídmost ve všem, především ve
střídmosti,“ popsal Carr své životní období, kdy se rozhodně
nemírnil ve svém vztahu ke kokainu. Měl dvojí život: přes
den popisoval neplechy v Minneapolis, večer obstarával
solidní dávku neplech sám. Občas chodil dělat rozhovory do
horních pater policejní budovy, jindy skončil o několik
pater níž – v cele. Časem práci ztratil, našel si přítelkyni
– dealerku Annu, z níž udělal feťačku (závislá do té doby
nebyla) a matku dvojčat.
O předčasně narozené děti se chvíli snažili starat, ale
samozřejmě to nefungovalo. Jednou miminka nechal v autě s
tím, že si na pár minut odskočí pro fet. Z pár minut se
stalo pár hodin. Dětem se naštěstí nic nestalo, ale i
tehdejšímu Carrovi došlo, že takhle to nejde. Dvojčata
dočasně svěřil pěstounům a s Annou nastoupili do léčebny. On
to zvládl, ona až o řadu let později. Děti získal do své
péče a vrátil se k normálnímu životu. Našel si novou ženu a
vrátil se k novinařině.
Carr si uvědomoval svoje ohromné štěstí: „Tohle bych si
zasloužil: hepatitis C, federální vězení, HIV, život na
lavičce a předčasnou smrt,“ vzpomínal. „A tohle jsem dostal:
chytrou, hezkou ženu, tři půvabné děti a působivou práci.“
Několik let poté se setkal s dávným kamarádem Douglasem a
vzpomínali. Poslední společný zážitek byl hodně divoký:
kvůli Davidově vyvádění je vyhodili z baru. Douglas mu to
vyčetl, načež ho David napadl, a tak kamarád raději ujel.
David přiběhl před jeho dům a snažil se násilím dostat
dovnitř. Douglas ho varoval, že má zbraň. Nakonec na něj
zavolal policii a David se zdekoval.
Když na historku vzpomínali, Douglas ve všem souhlasil, ale
jednu věc si pamatoval jinak: „Nikdy jsem neměl zbraň.
Myslím, že to ty jsi ji měl.“ Davida to překvapilo: byl
feťák, choval se nemožně, ale zbraně vždy nesnášel. Rozhodně
neměl zbraň. Ale z dalších svědectví vyplynulo, že
Douglasova vzpomínka je správná.
„Pokud si tohle pamatuju špatně, co všechno bylo jinak?“
řekl si Carr. A zareagoval jako investigativní novinář.
Začal dělat rozhovory s bývalými přáteli, probírat se
dokumenty a zjišťovat, co to tehdy vlastně tropil. Výsledkem
je působivá kniha The Night of the Gun, která jeho hledání
popisuje.
Jenže tím jeho příběh rozhodně neskončil. Postupně se z něj
stala novinářská hvězda. Hodně tomu napomohl film Page One,
který popisuje krizi médií a její dopad na deník New York
Times, kde Carr od roku 2001 pracoval a psal články právě o
médiích. Režisérovi nápad rozmlouval: „Tohle místo vypadá
jak nějaká pojišťovna s partou oplácaných lidí ve středním
věku, co sedí v kancelářských kójích a píší na počítači se
sluchátky na uších. Z toho se fakt nedá udělat film.“ Ale
podařilo se a mohl za to mimo jiné Carr.
Carr se stal neplánovanou hvězdou dokumentu. Mohlo za to
jeho charisma, pozoruhodně chraplavý hlas (důsledek léčby
Hodgkinova lymfomu), výřečnost a hlavně jeho názory: ostře
hájil tradiční novinářské hodnoty a zároveň nezatracoval
digitální svět. Stala se z něj neortodoxní hlavní tvář
deníku a živá ukázka toho, že tradiční žurnalistiku lze
zkombinovat s novými médii. Na krizi médií si nestěžoval a
naopak tvrdil, že díky technickému pokroku zažívá novinařina
zlatou éru.
Hodně energie věnoval mladším kolegům, řadě z nich pomohl
rozjet kariéru. Křičel na ně, když viděl, že se flákají, ale
také se upřímně radoval, když četl dobrý text. Byl vtipný,
ostrý a vždy ochotný pomoci. Tak dlouho bušte do klávesnice,
až zjistíte, že píšete, radil začínajícím kolegům.
Před pár dny náhle zkolaboval přímo v newsroomu a zemřel.
Pitva odhalila, že měl rakovinu plic a slabé srdce. Okamžitě
se vyrojilo ohromné množství silných vzpomínek. Měly jeden
leitmotiv: všichni si náhle uvědomili, jak důležitého
člověka mediální svět ztratil.
Lidi se mění. |
