|
|
Jsme národem emocí
Ve Svatém týdnu, předcházejícím letošní Velikonoce, se ve
vltavském cyklu Osudy ( od pondělí 30. bžrezna vždy v 11.30)
zaposloucháme do životního příběhu kněze Církve
československé husitské, básníka, grafika, vydavatele
samizdatové literatury Rostislava Valuška. Narodil se roku
1946 v Olomouci, dokonce v bytě, v němž se Osudy natáčely:
„To je prostě taková zvláštní výsada, že jsem se v tomto
bytě narodil a že v něm – dá-li pánbůh – i umřu.“ Prožil v
něm šťastné dětství s rodinou, která se měla ráda a držela
pohromadě. Otec byl obuvník, který měl dílnu nejprve ve
dvoře, a později, když mu ji komunisté vzali, ve svém bytě.
Za totality neunikla činnost Rostislava Valuška pozornosti
StB.
Teprve po listopadu 1989 mohl naplno vykonávat praxi
duchovního.
„Máma byla doma a ještě tu měla babičku, svou maminku, a to
pro mne byl svatý člověk. Takže ta hlubina bezpečnosti tady
prostě byla,“ vzpomíná Rostislav Valušek. Nezapomenutelné
byly pro něj nedělní mše v Husově sboru v Olomouci, po
kterých následovalo představení loutkového divadla. Po
dětství následovalo období dospívání. Už tehdy Valušek
inklinoval k umění, zejména výtvarnému, avšak na uměleckou
školu se nedostal a vyučil se zámečníkem.
Pak přišel srpen 1968. „To byla pro mě dvě nejtěžší
traumata: srpnová okupace a potom Palachova smrt. To byl
prostě zlom. Skončila naděje.“ Aniž by si Valušek uvědomoval
nebezpečí, přemalovával s kamarády nápisy v ulicích. „Mám
teď docela slzy v očích,“ vzpomíná na Palachův pohřeb, „byl
jsem v Klementinu u rakve, ty davy v ulicích, to dramatické
ticho… Byla tam jakási vzdorovitá bezradnost. My jsme prostě
národem emocí: vypneme se, ale brzo se vyčerpáme.“
Poté se Rostislav Valušek rozhodl s kamarádem emigrovat do
SRN, ale po půl roce se do vlasti vrátil. Vystudoval Husovu
československou bohosloveckou fakultu v Praze, státní
souhlas k vykonávání praxe duchovního ale nedostal. Pracoval
tedy v různých dělnických profesích: byl skladníkem v
prádelně, kulisákem, čerpačem u hydrologického průzkumu…
Tehdy začal společně s Petrem Mikešem a Eduardem Zachou
vydávat první samizdatovou edici u nás – Texty přátel. Ty
neunikly pozornosti Státní bezpečnosti. Valušek byl
opakovaně vyslýchán, vydírán a přemlouván ke spolupráci. Po
jejím odmítnutí byl s dalšími šesti lidmi obviněn z hanobení
republiky. Od soudu nakonec vyvázl s podmíněným trestem.
Teprve po listopadu 1989 mohl naplno vykonávat praxi
duchovního. V současné době působí jako farář Církve
československé husitské v Horce nad Moravou. Žije v
Olomouci. Vydal pět básnických sbírek, které vyšly v loňském
roce pod názvem Stejně blízko i daleko v nakladatelství
Kniha Zlín.
Jan Sulovský, slovesný dramaturg |
