Číslo 14 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Alenou Sasínovou-Polarczyk.

Všechno má svůj poločas rozpadu

Zpěvačku Terezu Černochovou (31) znají fanoušci soulové a funky muziky už od dob dívčí formace Black Milk. Tereza nepatří k těm interpretkám, které by hýřily s nahrávkami, a tak je její čerstvé album Škrábnutí teprve druhým v její diskografii. Za pozornost však stojí zcela určitě. Písně s velkým vnitřním prožitkem dávají vzpomenout na zpěvaččina otce Karla Černocha. Škrábnou vás a svědit hned tak nepřestanou.

Kdybyste měla srovnat Terezu Černochovou v období debutového alba Small Monstrosities s tou, která vydává novinku Škrábnutí – jak by to srovnání dopadlo?

Stylově nemají ty desky společného vůbec nic. Snad jen jméno producenta Romana Holého. Novou desku jsem cítila hodně minimalisticky, chtěla jsem, aby byla osobní, intimní. Jedna věc je vyprodukovat desku, která zní super, a druhá věc je hrát ten materiál naživo. Chtěla jsem udělat desku, kterou na koncertě zahraje co nejmenší parta, a mám radost z toho, že se Roman mé představě přizpůsobil. Myslím, že to album je hratelné.

Škrábnutí zní vážně hodně minimalisticky. Většina muziky produkované Romanem Holým je naprostý opak...

No jasně, jeho produkce, to je spíš nadprodukce v tom nejlepším slova smyslu. On je takzvaný vrstvič, nabaluje na sebe spoustu nástrojů, cinkadel, syntezátorů a díky tomu píseň hodně rozpohybuje. Ale na mojí desce zvolil úplně opačný extrém – jsou tam jenom basy, můj zpěv za výšky a hodně dohrávané střední polohy. To je všechno. Nic víc tam není.

Producent vašich nahrávek Roman Holý měl zřejmě tendenci promlouvat i k textům vašich písniček...

Roman je na text velice náročný. Má ve svých kapelách možná vůbec nejlepší textaře v republice – Otu Klempíře, Dana Bártu a Michala Viktoříka. Takže si s námi textaři prostě užili. Myslím, že mě občas chtěli poslat někam.

Jak dlouho příprava toho alba trvala?

Hrozně dlouho. První skladba, kterou jsme udělali s Jirkou Hutárkem, vznikla už před pěti lety. Na podstatné části alba se ale dělalo poslední rok a půl. Když si vzpomenu na úplné začátky, tak jsme chtěli hodně nadupanou houseovou desku, která by zněla hodně nahlas a já zpívala vysoko. Prostě napalm! To se ale časem radikálně změnilo.

Píseň Škrábnutí známe už z videoklipu k loňské premiéře ambiciózního filmu Pohádkář. Vznikla ta skladba speciálně pro film, nebo si ji režisér Vladimír Michálek vybral?

Vybral si ji sám. Oslovil Romana na filmovou muziku, a když přijel do Sušice něco si vybrat, zrovna jsme měli roztočeno. Vladimír řekl, že by v Pohádkáři snesl vedle scénické hudby i něco zpívaného, tak mu Roman pustil kousky z toho, na čem jsme dělali. Nakonec si vybral dvě skladby, které měly podle něj ty správné vibrace pro film, který tenkrát chystal. Byla jsem hodně šťastná.

Velkým překvapením je píseň Andělé – pětadvacet let stará píseň skupiny Dr. Max. Jak jste k ní přišla?

Hlavně proto, že Dr. Max už zase funguje! Před pětadvaceti lety v téhle kapele hrál i Roman Holý a protože je entuziasta, který lidi stmeluje a dokáže je nadchnout, dal skupinu se zpěvákem Pavlem Holým znovu dohromady. Přišla jsem na jeden jejich koncert a kluci toho využili, ať prý si s nimi jdu zazpívat. Vybrala jsem si písničku Andělé z jejich druhé desky Plastické můry – a sedla mi. Když jsme dodělávali Škrábnutí, pořád nám chyběla taková ta tečka na konec a Andělé se tam tematicky hodili.

Čím?

Deska mapuje těch sedm let mezi dneškem a minulou nahrávkou. Byla to vlastně náhoda, ale ty písně na albu mapují určitá má období. Tak, jak jsou na desce seřazené, se odvíjel můj příběh. No a poslední dvě – Až nastane září a Andělé – symbolizují narození mé dcery, můj smír a definitivní opuštění starých démonů a chmur.

Výrobu nového alba jste částečně hradila díky serveru hromadného financování Katalyzátor. Všimnul jsem si, že jeden podporovatel si zaplatil i soukromý koncert. Už víte, jak bude vypadat?

Ta slečna, která přispěla nejvyšší částkou, se evidentně pohybuje v branži. Takže tuším, že bude pořádat nějakou akci, na které by chtěla i mě. I kdyby ale pořádala koncert doma v obýváku, tak s tím nemám problém, protože s kolegou Tomášem Koudelkou máme asi půldruhahodinový program, který se dá odehrát jen s kytarou a v podstatě kdekoli. Když si slečna bude chtít zpříjemnit večer, pozvat si pár kamarádů a poslechnout si nás, klidně si vezmu papuče a sednu si k ní do pokoje.

Kmotrou na koncertních křtech má být Lenka Dusilová. Jak se vy dvě vlastně znáte?

Troufám si tvrdit, že Lenka je moje velice dobrá kamarádka. Když jsem hledala textaře na desku, oslovila jsem ji – ona sice byla zrovna kdesi na Aljašce, ale skypovaly jsme si a povídaly si o textech i o životě. Rozumíme si i proto, že Lenka má taky malé dítě, synka, který je o půl roku starší než moje Laura. Takže se teď potkáváme poměrně často a rozjímáme nad hudebními i nehudebními záležitostmi...

Váš táta, zpěvák Karel Černoch, vám přál už v časech Black Milk. Ale k čemu vlastně on sám inklinoval? Přemýšlela jste, jak by vypadala jeho dráha, kdyby neodešel?

Myslím, že by to nevydržel a začal by dělat s mladými muzikanty, protože bych ho do toho moc ráda namočila. A on by určitě podlehl. Třeba by udělal nějakou fakt hodně soulovou, motownovskou desku. Hlas na to měl, on měl takový ten sameťák, i když začínal jako bigbíťák.

Těch stylových poloh vystřídal hodně, možná až moc…

Což mu pak kritici vyčítali. Že se nesoustředil na jeden žánr a od písniček s kytarou přešel na zpívání s velkou kapelou, do toho Country beat, pak kantilénové slaďáky, muzikál… Jenže já mám pocit, že zpěvák by měl disponovat více žánry, což táta přesně splňoval. Zpěvák je člověk, který by měl být schopen zazpívat a vnést osobitost svého hlasu do jakéhokoli žánru. To on uměl a to se mi na něm vždycky strašně líbilo.

Nesehrál v té roztříštěnosti roli i zákaz činnosti po roce 1968?

Určitě. Komu někdy řeknou, že už nesmí dělat to, co ho živí, bývá nakonec rád, když přijde vůbec nějaká nabídka. A udělá kompromis. Táta začal po zákazu zpívat nejdřív po malinkých divadlech, jako byly Ateliér a Semafor. A když byla příležitost mít zase pořádnou práci a někam se i podívat, což slibovalo angažmá v Country beatu, tak to prostě vzal.

Co myslíte, že by táta říkal na vaše nové album?

Řekla bych, že by se mu líbilo. Už proto, že Škrábnutí je takový můj velký boj se sebou samotnou. Boj s dobrým koncem.

Milan Šefl