Číslo 14 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Alenou Sasínovou-Polarczyk.

Miloš Čermák, publicista

Deník New York Times zveřejnil minulý týden krátké úryvky z osmi textů. Zprávu o zemětřesení v Kalifornii, finanční výsledky firmy Apple, sportovní zprávy, dva úryvky z prózy, a dva dokonce z poezie. Následovala ovšem rafinovaná otázka redakce. Poznáte, které z těchto textů napsali lidé, a které počítače?
Nejmíň těžké to bylo právě u bleskové zprávy o proběhlém zemětřesení. Že deník Los Angeles Times používá software zvaný Quakebot, který takový textík se základními informacemi umí „vygenerovat“ na základě dat z internetu (člověk se stále ostýchá použít slovo „napsat“), proběhlo médii už loni. Stejně tak informace, že například zprávy o výsledcích méně důležitých sportovních událostí rovněž celkem běžně vytvářejí počítačové programy. „V úterý měl velký den W. Roberts, nadhazovač z třetího ročníku, který odehrál perfektní hru a zajistil tak na hřišti Davenport Field Virginii vítězství 2:0 nad Univerzitou George Washingtona.” Napadlo by vás, že autorem není člověk? Za citovanou zprávičku by se žádný sporťák rozhodně stydět nemusel.
Ono to vlastně v tomhle konkrétním případě bylo naopak! Ukázalo se, že v jiném článku, napsaném skutečným reportérem, chyběla informace o tom, že Roberts odehrál tzv. perfektní hru. Neboli že nadhazovač odházel devět směn za sebou, aniž by kterýkoli pálkař soupeře dosáhl na první metu. To je v baseballu ceněný, a především velmi výjimečný výkon. Počítačový algoritmus, vyvinutý firmou Narrative Science, ho v automaticky vygenerovaném textu neopomněl. Na rozdíl od „lidského“ kolegy, nejspíš utahaného a nepozorného. Možná i společensky unaveného po vypití příliš mnoha piv v bufetu na stadionu.
Texty „napsané“ počítači už nejsou zdaleka jen kuriozitou pro získání publicity. Ani nějakou hudbou budoucnosti, kterou se novináři můžou strašit. Jak New York Times upozorňují, vzniká jich dnes mnohem víc, než si myslíme. Například tisková agentura Associated Press používá program Wordsmith od firmy Automated Insights a publikuje s jeho pomocí až tři tisíce zpráv o finančních výsledcích v každém čtvrtletí. Od agentury je pak přejímají další média. Takže až budete číst třeba i v českých novinách o tom, jaké příjmy měl v posledním kvartále Apple, je docela dobře možné, že autorem bude počítač.
A to jsme teprve na počátku cesty. Opět New York Times citují Kristiana Hammonda, spoluzakladatele firmy Narrative Science, který odhaduje, že až devadesát procent zpravodajství bude za deset let vytvářeno bez zásahu lidské ruky. „U psaní toho článku nebyla vypita ani jedna káva, vykouřena ani jedna cigareta a rozčílen ani jeden editor tím, že autor nedodržel uzávěrku,“ bude moci znít noticka u textů.
Devadesát procent se zdá být strašně moc, ale on tenhle překvapivý údaj má určitý háček. Tím, že určitý druh obsahu zvládnou perfektně nebo aspoň uspokojivě počítače, se otevře možnost k tomu, dělat ho mnohem větší množství. Zaměstnance můžete ždímat, jak chcete, ale jakmile se dostanete na určitou hranici, už z nich víc nevyždímáte. Počítači je to jedno. Napíše deset článků nebo milion, záleží jen na tom, kolik budete chtít. A protestů odborů ani zvýšených výdajů za přesčasy se bát nemusíte.
Otázka zní, zda je o tenhle druh žurnalistické nadprodukce zájem. Bude články vytvářené z dat a informací „sklizených“ z webu a dalších veřejných zdrojů někdo číst? Odpověď je překvapivě jednoduchá. Možná ano, možná ne, ale ve skutečnosti to není důležité. Žijeme v zajetí dnešní logiky médií, kdy měřítkem úspěšnosti je zájem publika. Počet čtenářů, počet diváků nebo počet posluchačů.
„Stavíme tradiční model tvorby obsahu na hlavu,“ řekl časopisu Wired Robbie Allen, šéf firmy Automated Insights, která software pro tvorbu textů nabízí. Říká, že jen v roce „napsal“ jejich algoritmus přes miliardu článků. „Místo jednoho článku s milionem přečtení máme milion článků s jedním přečtením,“ říká s nadsázkou. Je to bulvár naruby. Přesný, pouze z ověřených a veřejně dostupných dat vytvořený text, který však nikoho nezajímá. Nevznikl proto, aby ho lidé četli. Vznikl z jediného důvodu. Aby existoval, pokud by si ho – někdy někdo – chtěl přečíst. A aby ho četli ne živí čtenáři, ale další algoritmy, které z něj budou čerpat při psaní dalších textů.
To je jedna z možných budoucností žurnalistiky v éře algoritmů, velkých dat a internetu věcí. Ale nemusíte mi věřit. Ostatně ani nevíte, jestli i tenhle článek za mě nenapsal algoritmus. Můžu slíbit jen to, že jestli ano, tak je to ten nejlepší a nejchytřejší.