|
Když papež přijel mezi hříšníky
Jaro 1990 je nabité událostmi. Je to období dramatických
změn a formování nové politické i ekonomické reality. Za
těchto složitých okolností přijíždí do Československa muž,
na kterého se – podle některých novinářů – čekalo „tisíc“
let.
Návštěva papeže, vůbec první od příchodu křesťanství do
našich zemí, se měla uskutečnit už v roce 1985 při
příležitosti 1100. výročí úmrtí svatého Metoděje. Papeže
tehdy na Velehrad pozval kardinál Tomášek, ale cestu zamítly
československé úřady. Václav Havel pozval Jana Pavla II. do
Československa v den svého zvolení 29. prosince 1989. To, že
papež přistál v Ruzyni čtyři měsíce od pozvání, byla
bezprecedentní záležitost: papežské cesty se tehdy plánovaly
na dva roky dopředu. Jenže Jan Pavel II. měl smysl pro
symboliku a dobře si uvědomoval význam návštěvy střední
Evropy, donedávna připoutané k Moskvě, v podstatě pár týdnů
po dramatických změnách roku 1989. Šlo mu o podporu změn, k
nimž docházelo. Československo se chystalo na první svobodné
volby a mělo první zkušenosti s nacionalismem – den před
papežovým příletem se název státu změnil na Českou a
Slovenskou Federativní Republiku.
Důležitá byla papežova návštěva i pro zdejší katolíky. Z
tehdejších téměř šestnácti milionů obyvatel se jich ke
katolické církvi na jaře 1990 hlásilo deset a půl milionu.
Jak tehdy napsaly francouzské noviny Le Monde, pro věřící
byla papežova návštěva „živým snem“. Samotné katolické
církvi ale chyběly kostely, kněží, noviny... Mezi kněžími,
kteří vyšli z ilegality, a kněžími, kteří s komunistickým
režimem kolaborovali v rámci takzvaného mírového sdružení
katolických duchovních Pacem In Terris, vládlo napětí.
Papež to věděl, a tak se na vše během čtyřiatřicet hodin
trvající návštěvy zaměřil. Stihl toho hodně: v pražské
katedrále se sešel s kněžími, řádovými sestrami a bratry a s
nemocnými. Odsloužil mši v Praze na Letné a na Pražském
hradě se setkal s představiteli církví, s politiky a umělci.
Druhý den sloužil mši na Velehradě a v Bratislavě. Odsoudil
komunistickou ideologii jako „nesmyslnou tragickou utopii
opírající se o strach, která dlouho paralyzovala život ve
východní Evropě“. Katolické kněze vyzval ke smíření a
obyvatele země varoval před přebíráním „pokleslé morálky
Západu“ a konzumních pravidel spotřební společnosti. Papeže
sice vítaly početné davy, ale například očekávaný milion
lidí na Letnou nepřišel. Podle odhadů jich tam byla
polovina, v nejlepším případě sedm set tisíc. Možná za to
mohlo špatné počasí.
Klíčová byla papežova návštěva i v tom, že Jan Pavel II.
prolomil staletí trvající mlčení katolické církve o Janu
Husovi. „Anulování“ rozhodnutí kostnického koncilu, jak to
očekávali někteří (i západní) novináři, se sice nekonalo,
papež ale poukázal na Husův příkladný mravný život a hovořil
o nutnosti obnovit náležité Husovo místo mezi obroditeli
katolické církve. A výmluvný byl i jeho vzkaz Slovensku: po
příletu do Bratislavy sice poklekl a políbil slovenskou
zemi, zároveň ale varoval před nacionalisty, kteří rozdělují
Slováky a Čechy – a vyzval je k politickému i duchovnímu
sjednocení.
Návštěvu papeže Jana Pavla II. v Československu v dubnu 1990
prostřednictvím zajímavých nahrávek z rozhlasového archivu
připomene v pátek 17. dubna ve 20.10 pořad Mezi námi
hříšníky, který vysílá ČRo Plus. Zazní nejen zajímavé
myšlenky z papežových projevů, ale také neméně podnětné
pasáže z projevů Václava Havla.
David Hertl, redaktor ČRo Plus |