Číslo 16 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s novinářem.
Zdeňkem Velíškem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Co prověří pevnost vztahu?

Švédský režisér Ruben Östlund se ve Vyšší moci zaměřil na krizové okamžiky jednoho manželství, které nastanou poté, co manžel tváří v tvář lavině řítící se k hotelové vyhlídce kdesi v Alpách ztratí nervy a prchne do bezpečí, aniž by jej zajímal osud manželky a dvou dětí. Film se zabývá vytěsněním tohoto skutku z mužova vědomí: odmítá si připustit selhání. Zprvu tvrdí, že nic takového neučinil, později ženu obviňuje ze zkreslujícího pohledu a jen nerad si připouští osobní selhání.

Krizový okamžik filmu nastane ve chvíli, kdy se k hotelové vyhlídce v Alpách přiřítí lavina...

Neprozrazujeme žádné tajemství. Příběh, rozdělený do toku několika dní, totiž nehýří thrillerovými zápletkami. Nejatraktivnější lavinová scéna se odehraje hned na začátku a slouží jako spouštěcí mechanismus pro následné události. Režisér totiž podrobně ukazuje plíživé narušení vzájemné důvěry i komunikace v jedné rodině, vystavené náhlé zátěži.

Vyšší moc sice zpracovává vypjaté mezilidské vztahy (a ve vedlejším plánu i různá uspořádání milostných poměrů, jak je nastolují vedlejší postavy), ale střeží se propadnout do tenat dojemného melodramatu. Režisér své hrdiny – ztělesnili je Johannes Kuhnke a Lise L. Konglisová – pozoruje nezúčastněně. Jakoby skrze sklo zachycuje rostoucí napětí, u ženy dané snad až nevěřícným zklamáním a u muže trnitým procesem přiznání viny. Příznačné je to ve všedních okamžicích jejich soužití, třeba při společných pobytech v koupelně.
Zvolenému přístupu odpovídá i dikce nevzrušeného vyprávění, stavějícího na nehybných záběrech. Kameraman Fredrik Wenzel dokonce ani nedbá na obrazovou kompozici, zachovává stále stejné nastavení kamery jak co do jejího sklonu, tak do zaostření. Nechává postavy volně procházet polem obrazu, aniž by zohledňoval, že mohou být zpodobněny usekle, že místy spatříme jen části jejich těl.
Vyšší moc je výpověď zajisté poutavá, ale bližší spíše jakési klinické studii než plnohodnotnému dílu. Nic na tom nezmění ani průběžně znějící Čtvero ročních období od Vivaldiho, které tvoří ústřední hudební motiv. Diváckou pozornost si film ovšem zaslouží.

Jan Jaroš, filmový publicista


  Malé zázraky všedního dne
  Dívejte se
 
  Když papež přijel mezi hříšníky
  Nalaďte si
 
  Bondy básníkem...
  Pořiďte si