|
|
 Čím
se dneska lidi straší?
Není to ani deset let, co zažil moderní český folklor vlnu
zájmu srovnatelnou málem s národním obrozením v předminulém
století. Zásluhou etnologa a folkloristy Petra Janečka
(1978) tehdy vyjela za čtenářem (a později i rozhlasovým
posluchačem a televizním divákem) třídílná Černá sanitka,
kolekce několika stovek takzvaných urban legends posbíraných
po celé České republice. Brzy se našli pokračovatelé, ať
sběratelé moderního folkloru dětí (Adam Votruba), anebo
beletristé, kteří výchozí látku rozvinuli a přetavili po
svém způsobu (Jan Nejedlý). Janeček v mezičase občerstvil
badatelské síly, sebral nové příběhy – a z nich sestavil
právě vydaný titul Krvavá Máry a jiné strašlivé historky
(Plot, 144 strany).
Těch příběhů je v knize devětadevadesát, a přestože se točí
kolem několika základních motivických skupin a mnohdy nejde
o víc než variaci, užije si čtenář hned v několika ohledech.
Tím prvním je samozřejmě „rozkoš z textu“, archetypální
lačnost po dějových příbězích, v nichž funguje jako hybatel
iracionální prvek – nadpřirozeno, přízrak, záhada. V druhém
plánu se dá sledovat jistý vývojový pohyb zařazených
historek: od kultury papíru, tedy klasické folklorní látky,
častokrát laděné pohádkově, ke kultuře internetu, tedy
„strašidlům“ generovaným kolektivní fantazií na síti a
živeným jistě i populární kulturou, zejména tou filmovou.
Například titulní „krvavá Máry“ není ničím jiným než
Candymanem v sukních – smrtonosným přízrakem, který se
objeví v zrcadle, když zazní třikrát po sobě jeho jméno. A
konečně lze na textech ocenit i žánrovou různost: od
vyložené anekdoty přes spíše zábavné historky po thriller a
plnokrevný horor.
Janečkova kniha má plus i ve výtvarném zpracování pojatém
studenty středních uměleckých škol – právě těmi studenty,
mezi nimiž „strašlivé historky“ nejčastěji kolují. A pak v
racionálních komentářích, vědecky lehce uzemňujícím odstupu
editora od iracionálně vznícených vyprávění. Je to kniha na
jedno, dvě i tři přečtení. Podobně jako dnes už klasické
sběry Erbena, Němcové nebo Jeníka z Bratřic.
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
|
