|
|
(Ne)bezpečné očkování?
Kontroverzní téma moderní medicíny – očkování – sleduje
nejnovější dokument z rozhlasového cyklu Dobrá vůle (sobota
23. května, ČRo Dvojka, 18.30 a sobota 30. května, ČRo Plus,
20.10). Všímá si skutečnosti, že v České republice v otázce
očkování není svobodná volba. Přitom případů dětí, které
byly po očkování postiženy nežádoucími účinky, přibývá...
Letošního 9. března proběhla před budovou ministerstva
zdravotnictví demonstrace za svobodnou volbu v očkování.
Zorganizovala ji Marta Vondráčková ve spontánní reakci na
rozhodnutí Ústavního soudu České republiky. Ten 23. února
potvrdil, že není protiústavní, když ministerstvo
zdravotnictví nařizuje povinné očkování, ani to, že jeho
rozsah je dán pouhou vyhláškou. Doporučil však zavedení
odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním.
Poté Ústavní soud 2. března nevyhověl návrhu na zrušení
paragrafů školského zákona, které určují, že mateřské školy
a další předškolní zařízení nesmějí přijímat neočkované nebo
jen částečně očkované děti.
Rodiče za svobodnou volbu
Na problematičnost tohoto přístupu ve svém stanovisku
poukázala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová a v případě
obou rozhodnutí vyjádřila odlišný názor ústavní soudkyně
Kateřina Šimáčková: „Ústavní soud tak podle mého názoru
nedostál povinnosti bez předsudků a z pohledu své odbornosti
posoudit ústavní konformitu napadené právní úpravy.“
Dne 10. února Martina Suchánková, předsedkyně spolku ROZALIO
(Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v
očkování), sepsala Petici proti represivnímu přístupu státu
v otázce očkování. Do konce dubna ji podepsalo přes 18 600
občanů. Právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota
vysvětluje, že Ústavní soud „v jiných případech striktně
vyžaduje, aby byl rozsah práva nebo povinnosti svěřen
zákonu, a ne pouhé vyhlášce“.
Rodičům však vadí spíše to, že u nás – tak jako v dalších
postkomunistických zemích – nejsou respektováni a striktně
se jim nařizuje, jak mají se svými dětmi nakládat. V jiných
zemích (například Německo, Rakousko, Nizozemsko) je však
očkování nikoli přikazováno, ale pouze doporučováno. To s
sebou nese nutnost větší informovanosti pediatrů – kteří
musí vše důkladně vysvětlovat – i rodičů.
Očkovat ano, ale bezpečně
Svobodná volba v otázce očkování u nás možná není. Zdaleka
však nejde jen o to, zda očkovat, nebo ne. Nálepkuje se:
lékaři pro a rodiče proti. Naprostá většina rodičů ale své
děti očkovat chce. Požadují individuální přístup a to, aby
se očkovalo bezpečně.
Je nutné nařizovat očkování proti devíti nemocem – ve formě
takzvané hexavakcíny (záškrt, tetanus, černý kašel,
žloutenka typu B, dětská obrna, hemofilová nákaza) a vakcíny
MMR (spalničky, zarděnky, příušnice)? Historie i pohled za
hranice ukazují, že očkovací kalendář může mít různé podoby
a že neexistuje jediný správný model. Je nutno podávat
hexavakcínu ve schématu 3+1, to znamená postupně tři dávky a
jedno přeočkování později – když podle odborníků schéma 2+1
stačí? Kdo pak má ze čtvrté, nikoli nezbytné, dávky
prospěch? A je vůbec hexavakcína nejvhodnějším prostředkem
ochrany?
Žloutenka typu B se přenáší tělními sekrety, tj. nejčastěji
pohlavním stykem či při aplikaci drog injekční stříkačkou.
Proč musí být děti proti ní očkovány, než přijdou do
mateřské školy? Toto ohrožení přichází v úvahu až ve škole,
do níž ale dítě – i nenaočkované – tak či tak přijato být
musí, protože to nařizuje zákon o povinné školní docházce.
Nad očkováním v České republice se vznáší řada otazníků.
Propast nedůvěry roste
K natáčení dokumentu na téma očkování mě přivedl postřeh, že
v mém okolí se stále častěji objevují případy dětí, které
byly po očkování poškozeny nežádoucími účinky. „Samozřejmě,
očkování jako každý lék má i své nežádoucí vedlejší účinky,“
připustil na demonstraci i ministr zdravotnictví Svatopluk
Němeček. Když se však pokusil doložit prospěšnost očkování,
publikum jej vypískalo. Mezi lékaři a rodiči se prohlubuje
propast nedůvěry. Jako by ztráceli schopnost spolu
komunikovat. Stupňuje se boj, v němž není vítězů. Lékaři
nechtějí naslouchat zkušenostem rodičů. U těch pak roste
strach – strach očkovat, ale i strach neočkovat. Strach z
udání a pokut.
V pořadu zazní i vyprávění Martiny Suchánkové, která ROZALIO
založila v roce 2007. Po narození dcery začala působit jako
dobrovolnice v Hnutí za aktivní mateřství. A protože na
sdružení se čím dál víc obraceli rodiče s problémy s
očkováním, vznikl samostatný spolek.
Podhlášenost negativních účinků je u nás prý 90 až 98
procent. Mohou je ale hlásit i pacienti. Portál O lécích
nabízí k využití formulář Hlášení pro SÚKL (Státní ústav pro
kontrolu léčiv). Pokud lékaři a pacienti neinformují o
nežádoucích dopadech očkování, nemohou příslušné orgány při
rozhodování vycházet z reálných dat.
Předejít komplikacím
O nutnosti individuálního přístupu hovoří i Vojtěch Thon,
zástupce přednosty Ústavu klinické imunologie a alergologie
Lékařské fakulty MU v Brně: „Nemůžeme zachraňovat lidstvo,
musíme vidět prospěch jednotlivého člověka.“ Při aplikaci
vakcín může dojít například k rozvoji autoimunitních
onemocnění, proto světová kapacita, profesor Jehuda
Schönfeld prosazuje zajištění odškodnění od státu.
Cennější než odškodnění je ale možnost předejít komplikacím.
Tu nabízí neinvazivní screeningové vyšetření ze suché krevní
kapky u novorozenců pro včasný záchyt poruch vývoje
specifické imunity. Metoda, dnes plošně využívaná v
pětadvaceti státech USA a Norsku, je u nás k dispozici na LF
v Brně a 2. LF UK v Praze. Právě MUDr. Thon se zasazuje o
její zavedení i u nás. Byl by to jeden z kroků k bezpečnému
očkování.
Alena Blažejovská, autorka dokumentu
|
