|
|
 Co
se dělo v zákulisí hotelu, než došlo k atentátu
Režisér (a také herec) Emilio Estevez se sice ve filmu
Atentát v Ambassadoru (sobota 27. června, ČT2, 21.40) dotýká
politické vraždy, ale ta do něho zasahuje jen okrajově.
Důležitější je tu motiv naděje, kterou kolem sebe šířil
prezidentský kandidát Robert Kennedy, familiárně přezdívaný
Bobby, jak zní originální název filmu. Právě tato
charismatická osobnost, k jejímuž osudovému pobytu ve výše
jmenovaném hotelu došlo počátkem června bouřlivého roku
1968, dokázala v širokých vrstvách nezávisle na barvě kůže,
náboženství či sociálním postavení probudit očekávání, že se
v ustrnulé americké společnosti přece jen něco pohne.
Režiséra ovšem nejvíce zajímal mikrosvět přepychového
hotelu, pod jehož honosným zevnějškem se odehrával bezpočet
zdánlivě drobných lidských dramat. Kennedy do něho zasahuje
jen jako figura stojící takříkajíc mimo obzor, navíc téměř
výhradně prezentovaná dobovými dokumenty, nejčastěji
televizním zpravodajstvím. Proto je také zcela ponecháno
stranou, proč byl Kennedy zavražděn. Atentát je zařazen jako
událost s děním v hotelu nijak nesouvisející, která je
přesto hluboce ovlivnila. Od počátku do konce ostatně znějí
Kennedyho volební projevy s odmítavým postojem k vietnamské
válce, poléze dokonce načrtává ideál sociálního státu, který
by každému zjednal důstojnou existenci.
Atentát v Ambassadoru souběžně sleduje na dvě desítky
postav, spojených právě zvoleným prostředím. Režisér nahlíží
do zaměstnaneckých rozporů, zachycuje vedení hotelu i
pomocné síly ukryté v kuchyni (včetně rozmíšek mezi černochy
a Mexičany), všímá si ubytovaných hostů a jejich privátních
problémů. Odehrávají se tu neporovnatelné věci: spatříme,
jak si v hotelu Kennedyho volební štáb, počítající
prozatímní výsledky, zřídil hlavní stan, ale také si
vyslechne nezávazné plkání bývalých vrátných, kteří si ani v
důchodu nedokážou představit, že by se pohybovali někde
jinde. Často se ozývá motiv ztíženého sebeprosazení, pocit
odstrčení, bezmoci či dokonce bezpráví. Nerozhoduje přitom,
zda to řeší bohaté snobské vrstvy, či naopak ti
nejpřehlíženější.
Snadno postřehneme řadu dobových odkazů, ať již se jedná o
tehdejší filmové hity (Absolvent, Bonnie a Clyde), okouzlení
drogami povznášejícími mysl do jiných dimenzí nebo reakci na
politickou situaci. Třeba vyvzdorovanou svatbu, která má
novomanžela zachránit před narukováním do Vietnamu, nebo
pikantní epizodku mladičké české novinářky, která vytrvale
usiluje o setkání s Kennedym a podezíravcům marně
vysvětluje, že v její vlasti budují socialismus s lidskou
tváří...
Jan Jaroš, filmový publicista |
