|
|
 Přežil
jsem Hitlera i Stalina
„Byli jsme před KSČ, budeme
i po ní“ – tato slova nechal v létě 1948 natisknout na
obálky s logem a adresou československé sociální demokracie
v tu chvíli už její bývalý krajský tajemník v Liberci Jiří
Loewy. O pár měsíců později skončil za mřížemi.
Jiří Loewy, od jehož
narození uplynulo 13. července pětaosmdesát let, měl důvod
stěžovat si na osud. Dítě z Rumburka s
česko-německo-židovskými kořeny zažilo jak násilnosti proti
židům v Sudetech, tak nacistické rasové zákony v
protektorátu, kam se rodina v září 1938 přestěhovala. Měl
ale štěstí: předvolání k transportu do Terezína, které čekal
celou válku, nedorazilo. Po válce se rodina vrátila na sever
Čech a dospívající chlapec si podal přihlášku do KSČ, ale
protože byl moc mladý, odmítli ho. U sociálních demokratů na
věk nehleděli a šestnáctiletého muže přijali. Brzy se stal
krajským tajemníkem sociálně demokratické mládeže v Liberci
a redaktorem deníku Stráž Severu. To vše skončilo sloučením
sociální demokracie s komunistickou stranou v létě 1948.
Loewy začal vydávat letáky s
názvem Listy svobody, ale to už byla partě věrných
sociálních demokratů na stopě Státní bezpečnost. Zatčeni
byli v listopadu 1948, po půlročním vyšetřování byl Lowey
odsouzen k šesti letům vězení. Odeslán byl do dolů v
Jáchymově, kde mu práce s uranem podlomila zdraví natolik,
že v květnu 1953 byl propuštěn. Očekávalo se, že brzy zemře.
Nezemřel – a po několika letech v dělnické profesi se v roce
1960 stal redaktorem závodních novin a roku 1967 dokonce
tiskovým mluvčím ředitelství Bavlnářského průmyslu v Hradci
Králové. „Přežil jsem Hitlera i Stalina, ale dalo to fušku,“
napsal později.
V srpnu 1969 odešel s
manželkou a dvěma dětmi do SRN. Našel si práci u koncernu
Akzo, kde byl redaktorem technického magazínu a později
šéfredaktorem podnikového měsíčníku. V exilu se také znovu
spojil se sociálními demokraty a od roku 1978 byl
vydavatelem a šéfredaktorem exilového časopisu Právo lidu.
Co do kvality šlo o tiskovinu srovnatelnou s Tigridovým
Svědectvím, vždyť pro Loewyho psali články Josef Škvorecký,
Karel Kyncl, Václav Havel či Jiří Gruša.
Po roce 1990 žil Jiří Loewy
střídavě v Praze a ve Wuppertalu. Pilně psal pro Lidové
noviny a Reflex a spolupracoval s českou redakcí německé
stanice Deutschlandfunk. Zemřel v lednu 2004, půldruhého
roku poté, co mu Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy o
Českou republiku.
Životní příběh Jiřího
Loewyho přiblíží historik Eduard Burget v pořadu Portréty na
Českém rozhlasu Plus. Vysílá se ve čtvrtek 23. července ve
20.10.
David Hertl, redaktor ČRo
Plus
|
