|
|
Kde hřejí hibači a jedí se
čirimenzako
Kjóka Izumi (1873–1939)
patří mezi hlavní představitele svébytného japonského
literárního žánru, pro který se v zahraničí ujal výraz
„gotické příběhy“. Jedná se o tajemné, fantaskní, někdy až
strašidelné prózy, plné zvláštního napětí a nadpřirozených
jevů na pomezí romantismu, symbolismu a hororu.
Izumi se ovšem ve svých
novelách a povídkách nevyhýbal ani hlubším filozofickým
úvahám o životě, odpovědnosti a mezilidských vztazích. Jak o
autorovi píše v doslovu novely Mnich z hory Kója překladatel
Jan Levora, „po středoškolských studiích se Kjóka Izumi
věnoval literatuře pod vedením Kójóa Ozakiho, jednoho ze
zakladatelů a též vůdčí osobnosti literární skupiny Kenjúša,
jejíž tvorba rozhodujícím způsobem utvářela japonskou prózu
devadesátých let 19. století. A autorovu tvorbu ovlivnil
také mistr japonské povídky Rjúnosuke Akutagawa.“
V novele Mnich z hory Kója,
kterou v púátek 31. července ve 20.00 představí vltavský
pořad Pokračování za pět minut, se ocitneme na místech, kde
nás může ohřát hibači, jedí se vařené sušené rybičky
čirimenzako a kde lišky (kicune) obdařené magickými
schopnostmi jsou považovány za posly Inariho, božstva rýže,
obilovin, sake a plodnosti.
V příběhu mladý mnich
prochází pustými horami a neproniknutelnými stezkami: „Jak
se povídá, horský průsmyk Amou Tóge je takové místo, kde
prší i z blankytné oblohy bez jediného mráčku… Na konečky
prstů u nohou mi z výšky co chvíli dopadl jako nitka
tenounký pramínek, do kterého z listů stromů stékaly kapky
vody, cestou narážející do větví. Věčně zelené stromy
shazovaly své jehličí a jeden přes druhý, aniž bylo poznat,
který z nich, přitom sténaly a jejich jehlice se suchým
šuměním dopadaly na můj poutní klobouk nebo se sypaly na
stezku za mými zády. Les byl tak hustý, že se snášely z
větve na větev a trvalo snad celá desetiletí, než konečně
dopadly až na samou zem.“
Po cestě ho čekají různé
nástrahy a nebezpečí, ovšem největší z nich číhá v osamělém
horském stavení, kde žije krásná žena obdařená
nadpřirozenými schopnostmi. Muž se dostává do víru
pokušitelské ženské vášně, kontrastující s velebností
přírody. Autor přitom ponechává na čtenáři, aby si mnichovu
cestu nástrahami života vyložil buď jako vítězství víry,
nebo jako posedlost démonem krásy, rozkoše a závrati.
Z novely
Mnich z hory Kója v režii Ivana Chrze čte František Derfler.
(bez) |
