|
|
Starý jezevec a jeho kočky
Vybočením z jinak důstojného
intelektuálského angažmá je kniha Thomase S. Eliota
Praktická příručka o kočkách. Číst se z ní bude 7. srpna ve
20.00 ve vltavském Pokračování za pět minut.
Thomas S. Eliot (1888-1965),
nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1948, patří mezi
nejvýznamnější literární osobnosti 20. století a mezi vlivné
britské literární modernisty. Narodil se v USA ve vážené
novoanglické rodině, studoval na Harvardově univerzitě a
později na pařížské Sorbonně, na několika univerzitách
v Německu a v Oxfordu ve Velké Británii. V Británii se také
v roce 1916 usadil, takže ho, ač rodem Američana, řadíme
mezi spisovatele evropské.
Jeho vrcholným dílem je
Pustá země, skličující pohled na stav a budoucnost lidstva
po první světové válce. Z divadelních her je nejznámější
Vražda v katedrále z roku 1935, která ve verších pojednává o
mučednické smrti arcibiskupa Tomáše Becketta. Věřil ve
společenskou funkci poezie a literatury vůbec jako
udržovatelky jazyka a myšlenek o stavu společnosti, proto se
po celý život vyjadřoval také esejemi, kterých napsal kolem
pěti set.
Básně obsažené v Praktické
příručce o kočkách jsou příležitostné hříčky, v nichž autor
vyjádřil svou životní zálibu v kočkách a jejich
charakterech. Jednotlivé kočičí příběhy a portréty ovšem
připomínají i typy lidské a často si za nimi dovedeme
představit člověka, k němuž Eliot svého kocoura nebo kočku
připodobnil. Jeden je modelován podle starého vysloužilého
herce, jiný podle vrátného v nakladatelství, kočičí dámy
mají své předlohy v tehdy všeobecně známých spisovatelkách a
herečkách. Pokud jde o příběhy, slyšíme v nich ohlasy na
Dickense i na dramatické klasiky. Pohrává si i s žánry, jako
je gangsterka nebo opereta, a maličko paroduje i sám sebe. T.
S. Eliot adresoval svou knížku dětem, ale při její četbě se
baví i dospělí. Děti ocení spíš všelijaké akční a legrační
kousky, rodiče a prarodiče zase kočičí typy.
V angličtině zní název knihy
Old Possum´s Practice Book of Cats, přičemž Old Possum je
přezdívka, jíž Eliota častovali jeho literární přátelé,
označuje zvíře, vačnatce opossum. Do češtiny bychom to volně
přeložili – a anglista Miroslav Jindra to navrhuje – spíše
jako Starý jezevec.
Jako dětská knížka by se
Praktická příručka o kočkách tolik neproslavila, dlouhý a
populární život, jehož sláva překonala nejslavnější Eliotova
básnická díla, jí ovšem zařídil muzikál Cats. Dílo Andrewa
Lloyda Webbera, inspirované kočičími básněmi, mělo premiéru
v anglickém West Endu v roce 1981 a na Broadwayi o rok
později – a od té doby nesešlo ze světových jevišť. V Praze
se Kočky hrály poprvé v roce 2004. Libreto muzikálu přeložil
do češtiny Michael Prostějovský, ale to, co se zpívá, není
ani v angličtině přesně to, co velký básník v dobrém rozmaru
napsal. Proto pořídil básnický překlad Jiří Josek,
s potěšením si pohrál s kočičími jmény (ta jsou v knize
obzvlášť důležitá) a kniha vyšla roku 2014 v nakladatelství
Albatros. Jako letní Pokračování za pět minut představí
Vltava Eliotovy Kočky v civilním, „činoherním“ provedení,
které si posluchači mohou porovnat s ukázkami ze slavné a
skladatelem autorizované nahrávky muzikálu, jež pořad
doplňují. Závěrem snad zbývá už jen dodat, že „kdo přečetl
si tuhle příručku, teď snad už ví, jak volat na kočku“.
Alena Zemančíková,
redaktorka ČRo Vltava
|
