|
|
 Kdo
je tady dobrej?
Ve vydavatelství Indies
Scope se rozhodli vzdát albem coververzí hold další ikoně
české nezávislé hudby. Po nahrávce Ztracený ve světě, na níž
se osobnosti české klubové scény pokusily vyrovnat s odkazem
písničkáře Oldřicha Janoty, se nyní dostalo na hudebníka,
jehož záběr a posluchačská obec jsou ještě mnohem širší.
Snímek Bazarem proměn: A Tribute to Vladimír Mišík se však
od janotovské kompilace ve výsledku nijak neliší – obsahuje
hodně průměrných a málo výjimečných „předělávek“.
Možná je to příliš
rozkročenou dramaturgií – vždyť mezi dvaadvaceti kapelami a
muzikanty, kteří se Mišíkových písní ujali, jsou cimbálovka,
rockeři, progresivní popaři, bluesmeni, písničkáři, folkáči
i nezařaditelní, což vylučuje jakoukoli kompozici a
sevřenost alba. Nadto se ukazuje, že zdaleka ne vše, co se v
Česku a na Moravě běžně vydává, má kvalitu, která by se
alespoň přiblížila originálu – tedy písním jedné z
nejvýraznějších tváří české hudby posledního půlstoletí. Je
to jako s parodií – nemůže být dobrá, pokud machu
parodovaného nezvládnete po řemeslné stránce alespoň tak
jako ten, z koho si chcete dělat dobrý den.
Co se tedy na mišíkovské
albové „pokloně“ nepovedlo? Hlavně to, co se originálu
opravdu klaní, od úvodní, uctivě zpěvné úpravy Slunečného
hrobu v podání souboru Musica folklorica přes nevzrušivou
titulní píseň folkového Jarretu po Cestu do dětství
překvapivě nezajímavých Mňága & Žďorp. Omylem jsou vesměs i
ženská přezpívání, včetně příspěvků Lucie Redlové, Tara Fuki
i dua Kieslowski, s jedinou výjimkou Olgy Königové a
projektu Ille, ti si s „halekačkou“ Co ti dám poradili s
kreativitou ráže Lenky Dusilové – nebo třeba brněnských
Květů, jež spojily hned několik písní z Mišíkova
přehlíženého čtvrtého alba a vytvořily zajímavou tresť
zpěvákovy poetiky.
Jinak se ale mimořádností
dopustili vesměs chlapáčtí interpreti. Tma stéká do kaluží
Michaela Kubesy a opavské skupiny Ladě řeže do živého. S
nebem to mám dobrý v provedení charismatického Nora
Červenáka ze ZVA 12-28 Bandu bych si docela rád poslechl v
duetu se samotným Mišíkem a Byl jsem dobrej Jana Spáleného a
ASPM je dojemná lahůdka a vysoká škola hudebního cítění. Už
kvůli těmto třem jedinečným uchopením mišíkovské klasiky
stojí celá deska za pozornost.
Milan Šefl, hudební
publicista |
