Číslo 32 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Hanou Fialovou.

Koblasův oddechový čas

V Domě U Zlatého prstenu v Praze vyhlásila koncem června nezávislost Koblasova země. Jde o projekt výtvarníka Jana Koblasy, který má sice rajský potenciál (první část názvu zní Eden), nicméně omezenou platnost: končí den před mistrovými třiaosmdesátými narozeninami, 4. října. Zatímco před třemi lety předvedl autor v Jízdárně Pražského hradu své monumentální sochy, aktuálně se zaměřil na komornější techniku – grafiku.

Grafika provází Koblasu stejně jako socha od počátku jeho tvorby. Tři patra Domu U Zlatého prstenu tak nabízejí bohatý průřez různými technikami, kterým autor holdoval od druhé poloviny padesátých let po současnost. K mání jsou jak starý dobrý dřevořez, tak novátorská grafika realizovaná na počítači. Ty práce drží přes časový rozestup i proměnlivé prostředky velmi dobře pospolu. Koblasovi je nejblíž abstraktní poloha, ačkoli nejednou se v jeho grafickém díle rýsují zřetelně figurální tvary – tělo, ruce, nohy, hlava. Různé formy abstrakce byly v šedesátých letech v československém umění velmi populární, viz například Boudník, k jehož strukturální grafice má Koblasa někdy blízko. Třeba v důrazu na existenciální, možná přímo existencialistický podtext. I jemu jde o člověka, jeho krajinu, respektive zemi a její vývojové proměny, svázané jednou s aktuální, unikavou tělesností, jindy s archetypálním, návratným motivem. Koblasa nešetří ve své grafice barvou, mnohdy velmi výraznou až agresivní. Čím naopak překvapivě šetří, je absurdní humor, který mu byl nejvlastnější ve společnosti Šmidrů, založené ještě za studií s Neprašem a Dlouhým.

To je možná hlavní problém aktuální výstavy. Koblasa není v grafice moc zábavný. A to ani doslovně, ani v přeneseném významu. Jeho grafické listy sice fungují po stránce estetické, ale chybí jim zneklidňující náboj, vnitřní energie, život, kterým přirozeně disponují jeho sochy – třeba těch několik drobných kusů, které dvojrozměrnou expozici v Domě U Zlatého prstenu prodlužují do prostoru. Koblasovou zemí je socha, tam je mistrem evropského, možná světového formátu. V komornější grafice jako by si vybíral celoživotně oddechový čas.

Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik