Číslo 32 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Hanou Fialovou.

Ivan Němec, publicista

Úmyslové Mistra Husi zlý konec tajily

Den, na který připadlo šestisté výročí upálení Jana Husa (6. 7. 2015), patřil na stanici Vltava převážně této mimořádné historické osobnosti. Žánrově pestrou skladbu, v níž se od samého rána střídaly rozhovory s úvahami, komentované ukázky z reformátorova díla s ekumenickou bohoslužbou a hudebními skladbami, završila repríza povídky Milana Uhdeho Traktát bez počátku a konce. Tato vtipná apokryfní próza, zařazená do knihy povídek Záhadná věž v B., která vyšla již roku 1967, neztratila nic na své aktuálnosti. Při tomto zjištění se nevyhneme nejen obdivu k autorovi, ale i posmutnělé otázce, proč je její aktuálnost tak živá, když politická situace v době jejího vzniku byla přece jiná, než by měla být ta dnešní.

O vzniku povídky – s podtitulem Mistra Petra z Mladenovic Přímětkové k Vyprávění o smrti Husově – autor ve svých pamětech říká, že známým historickým událostem zkoušel podsunout jiný smysl, že se bavil při komolení vžitých pravd a že mu tuto fabulaci diktovaly aktuální politické skutečnosti. V úvodu své prózy předstírá, že vznikla na základě traktátu Petra z Mladenovic, účastníka kostnického koncilu, jehož dokumentární zápisky o kostnickém jednání byly nalezeny v kostele svatého Michala v Praze. Tato mystifikace, spočívající v předstírání autentického vyprávění monologického charakteru, zachycuje nejen zákulisí kostnického jednání, ale vypovídá především mnohé o názorech, povaze a charakteru tohoto všestranně informovaného svědka.

Petr z Mladenovic je výborně napsaná postava. Je to muž několika proměnlivých tváří, který s bravurní dovedností názorově kličkuje, takže občas dává za pravdu oběma stranám. Obdivuje Husa a přikyvuje pravdivosti jeho kritiky, ale záhy se s argumentačním poklonkováním přichýlí k zasedajícím, kteří Husa odsoudí. Nevadí mu, že rozsudek nad obžalovaným „narušitelem církve“ byl sepsán již předem, a považuje za logické, že soudící sbor odmítne kritikovu obhajobu. Jednání soudících zdůvodní kromě jiného i slovy, že „úmyslové Mistra Husi zlý konec tajily“. Je to skvělý konformista, který o zasedajícím plénu mluví s hlubokou vážností a úctou, byť takřka jedním dechem konstatuje, že „neřesti se mezi příslušníky sboru tak rozbujely, že častokrát ani na sezení se nedostavovali, a dostavili-li se přec, ihned usínali, aneb o jiném hovor blábolivý opojenými jazyky svými vedli“. Uvedený příklad je pouze jedním z mnohých, při nichž se nelze vyhnout asociativně naskakujícím obrazům ze zasedání současných, tentokrát zvolených „příslušníků sboru“.