|
|
Mlýny
na řece Blanici
Ten obrázek je skoro
barvotiskový a jistě ho znáte: údolím teče potok, říčka či
řeka a na břehu, pečlivě vysekaném a zbaveném náletových
dřevin, stojí pěkná bytelná stavba. K domu vede úhledná
cesta a vy jako byste slyšeli klapot koňských kopyt a hrkot
povozu, který veze do mlýna mouku. Voda vesele proudí
náhonem a pohání mlýnské kolo… Prázdninové Výlety s Vltavou
se na své další výpravě – od pondělí 3. srpna vždy v 8.40
– vydají za mlýny na řece Blanici.
Na jihočeské řece Blanici
stávalo čtyřicet osm mlýnů, ale patnáct jich dnes už
neexistuje – vždyť v pohraničí zmizely z mapy nejen mlýny,
ale i celé vesnice. Řeka pramení na Šumavě a teče pak
malebnou krajinou k Putimi, kde se po více než devadesáti
kilometrech vlévá do Otavy. Pro cestovatele by byla pouť po
proudu dost náročná, protože břehy jsou často zarostlé a
neschůdné.
Mlynářské
příběhy
Výlety s Vltavou vás ale
pozvou do míst, která najdete docela snadno, o to snadněji,
že naše průvodkyně Jaroslava Pixová tudy rozhodně nejde
poprvé. Už řadu let totiž dokumentuje mlýny na řece Blanici,
a dokonce už o nich napsala tři knihy. Zná nejen stavby a
to, co se zachovalo z jejich vybavení, ale také historii,
příběhy starých mlynářů a celých mlynářských rodů. To, jak
pečlivě zpracovala archivní materiály, o kterých neměli
mnozí současní majitelé ani tušení, jí otevřelo dveře i té
nejuzavřenější mlýnice.
A tak nás kousek od
Strunkovic nad Blanicí uvítá „pan mlynář“ a zároveň známý
jihočeský sbormistr Theodor Pártl. Vzorně opravený mlýn dnes
vyrábí elektřinu a slouží velké rodině jako vlídný domov
(hned se vám vybaví rčení Můj dům – můj hrad). Pan Pártl
sice působil celý život jako pedagog, ale k mlynářskému
řemeslu měl vždycky blízko a rodinný mlýn nikdy neopustil.
Zavzpomíná na doby, kdy se tu ještě mlelo, na veselé
krajánky i na těžké časy, které přišly na mlynáře po roce
1948 a zásadně změnily i jeho vlastní životní pouť.
Ze Strunkovic se vydáme na
konec světa do půvabné vesničky Blanice. Na návsi se vzácným
starým kostelem jako by končily všechny cesty, ale jedna nás
odtud přece jen zavede úvozem k mlýnu, který se jeho
stateční majitelé pokoušejí opravit – na první pohled je
jasné, že to nebude žádná legrace. To další zastávka,
bavorovský mlýn Na Drahách, nabízí útěšný pohled na pěkně
renovované stavení. To nejzajímavější se ale skrývá uvnitř:
opravdový technický unikát, který opatruje vnuk někdejšího
majitele Josef Koutský. Jeho dědeček tu zřídil vodní
elektrárnu, nainstaloval parní kotel jako náhradní zdroj
energie, a k tomu si ještě dodatečně pořídil plynový motor.
Díky takto dokonale vybavené strojovně je dnes mlýn
technickou památkou.
Mlýn plný
herců
 V
Benešovském mlýně nedaleko Heřmaně si připomeneme filmového
režiséra Václava Kršku, který tu v mládí žil s matkou a
nevlastním otcem a podle všeho to tu míval opravdu rád.
Právě tady se pustil s velkým nasazením do režírování
divadelních her. Heřmaňské ochotníky ze spolku Heyduk
nakazil svým nadšením tak, že se zdejší představení
proslavila široko daleko. Hrála snad celá vesnice, lidé se
učili role při práci a divadlu načisto propadli. Později sem
z Prahy jezdili i slavní herci, kteří tu s místními
vystupovali a na Benešovský mlýn rádi vzpomínali – za
všechny jmenujme třeba Eduarda Kohouta. Ve mlýně je dnes
penzion a dřevěné vodní kolo se už točí jen naprázdno a bez
užitku. Je to však na Blanici docela ojedinělá podívaná.
Výlety s Vltavou ukončíme
v Putimi, kde se sice roztomilá socha Švejka točí k Roučkovu
mlýnu zády, ale my se tím nedáme odradit a navštívíme místo,
které přežilo kolektivizaci i povodně. Velká voda v roce
2002 sice zdejšímu mlýnu ublížila, ale dnes už je pěkná
stavba rekonstruovaná a slouží k bydlení. Ryska na kameni
kousek od povedené Švejkovy sochy (v životní velikosti) od
sochaře Františka Svátka připomíná, jak tehdy rozbouřená
Blanice Putim potrápila: domy u řeky stály ve vodě několik
dní a mnozí lidé tu přišli o svůj majetek. Na místním
hřbitově u kostela, který je vidět už zdaleka, odpočívá i
sedlák Jan Cimbura, hrdina kdysi tak oblíbeného románu
Jindřicha Šimona Baara.
Odsouzeny
k zániku?
Trochu zapomenutý kraj kolem
řeky Blanice nabízí mnoho vzrušujících příběhů zdejších
mlynářských rodů. Mlynáři, šikovní a pracovití lidé, bývali
na vsích často opravdovými průkopníky technického pokroku.
Byla by škoda, kdyby staré mlýny ztratily v moderní době
svou původní podobu a kdyby jejich vybavení postupně
zmizelo. Bohužel, na obnovení provozu není dnes ani
pomyšlení, využití pro muzejní účely je obtížné, a tak jsou
nejspíš letité stroje a zařízení odsouzeny k pomalému
zániku. Je vůbec div, že se v některých mlýnech na řece
Blanici zachovaly až do dnešních dnů.
Hana Soukupová,
dramaturgyně
Foto Hana Soukupová |
