Číslo 33 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s filmovým režisérem.
Petrem Nikolaevem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Jak pohrdání promění lidskou psychiku

Shakespearova hra Kupec benátský (pondělí 10. srpna, ČT2, 21.50) patří k raným Mistrovým dílům: vedle skvěle napsaného lichvářského žida Shylocka, který již prozrazuje znaky rozporného, s mimořádnou znalostí lidských povah rozpracovaného hrdiny, ještě obsahuje pohádková klišé a zcela vybledlé ušlechtilé postavy. Není ujasněno ani žánrové zařazení. Dnes v Kupci benátském vnímáme spíše tragické rysy, avšak mnozí badatelé se kloní k názoru, že Shakespeare jej projektoval jako „politicky nekorektní“ komedii. Existují doklady, že i na českých jevištích se v pojetí Shylocka prosazovaly až surově karikující rysy. Neměl vzbuzovat soucit, naopak dominovala směšnost. Za vysloveně komickou bývá považována třeba scéna, kdy Shylock jako zosobněný lakomec hořekuje nad ztrátou jediné dcery, která utekla s křesťanským milencem – a nejvíce mu vadí, že s sebou odnesla i rodinné klenoty.

Shakespearovu předlohu upravil Michael Radford do podoby kostýmního (velko)filmu, který líčí antisemitismus na sklonku 16. století i v tak liberálním prostředí, jakým byla benátská republika

Shakespearovu předlohu upravil Michael Radford do podoby kostýmního (velko)filmu, který líčí antisemitismus na sklonku 16. století i v tak liberálním prostředí, jakým byla benátská republika. Dozvíme, že židé museli být přes noc zavíráni v ghettu, že mimo ně museli nosit červené barety, že nesměli podnikat ani hospodařit, takže jako častý způsob obživy jim zbývala jen lichva, která byla křesťanům zapovězena. Proto také bohatý kupec Antonio (Jeremy Irons) s opovržením plivne na Shylocka (Al Pacino), aniž tuší, že bude záhy potřebovat jeho finanční pomoc.

Uzříme, jak Shylock hořekuje nad křesťanskou proradností a poté si stanoví bizarně hrůznou podmínku: pokud Antonio ve stanovené době tří měsíců nezaplatí dluh, bude muset jako pokutu obětovat libru svého masa. Když mu benátští představitelé rozmlouvají takovou ohavnou pošetilost, tvrdí, že ani jako lidé se židé neliší od křesťanů – vnímají chlad i horko, cítí bolest a mají tytéž emoce. Slavný sebeobhajobný monolog, původně pronášený až po prohrané soudní při, je tak předsunut jako důležitý motivační aspekt, odhalující Shylockovy pohnutky: nejenže pomstychtivě pohrdá Antoniem, ale drtí jej i útěk jediné dcery, která chce přestoupit na křesťanství.

Celému filmu vévodí jako vždy úchvatný Pacino: v Shylockově osobnosti postihl zhoubný dopad dlouhodobého pohrdání a pronásledování na lidskou psychiku, která se zatvrdí a ztratí soudnost. Postihl jisté stařecké rysy v mírné přihrbenosti, ukázal, jak nešťastníka ovládá běs odplaty – i následné zhroucení dosavadních jistot, které jej uvrhlo do ještě větší beznaděje, když připravený o majetek a z donucení pokřtěný osaměle postává před branou zavírajícího se ghetta, kam již nesmí vstoupit.

Jan Jaroš, filmový publicista



  Live Aid po třiceti letech
  Jak to slyší Radko Kubičko
 
  Solená treska a ...
  
Zpěvník Jana Buriana
 
  Herecká intuice Jiřího Adamíry
  
Pořiďte si