|
|
 Jak
pohrdání promění lidskou psychiku
Shakespearova hra Kupec
benátský (pondělí 10. srpna, ČT2, 21.50) patří k raným
Mistrovým dílům: vedle skvěle napsaného lichvářského žida
Shylocka, který již prozrazuje znaky rozporného, s
mimořádnou znalostí lidských povah rozpracovaného hrdiny,
ještě obsahuje pohádková klišé a zcela vybledlé ušlechtilé
postavy. Není ujasněno ani žánrové zařazení. Dnes v Kupci
benátském vnímáme spíše tragické rysy, avšak mnozí badatelé
se kloní k názoru, že Shakespeare jej projektoval jako
„politicky nekorektní“ komedii. Existují doklady, že i na
českých jevištích se v pojetí Shylocka prosazovaly až surově
karikující rysy. Neměl vzbuzovat soucit, naopak dominovala
směšnost. Za vysloveně komickou bývá považována třeba scéna,
kdy Shylock jako zosobněný lakomec hořekuje nad ztrátou
jediné dcery, která utekla s křesťanským milencem – a
nejvíce mu vadí, že s sebou odnesla i rodinné klenoty.
Shakespearovu předlohu
upravil Michael Radford do podoby kostýmního (velko)filmu,
který líčí antisemitismus na sklonku 16. století i v tak
liberálním prostředí, jakým byla benátská republika.
Dozvíme, že židé museli být přes noc zavíráni v ghettu, že
mimo ně museli nosit červené barety, že nesměli podnikat ani
hospodařit, takže jako častý způsob obživy jim zbývala jen
lichva, která byla křesťanům zapovězena. Proto také bohatý
kupec Antonio (Jeremy Irons) s opovržením plivne na Shylocka
(Al Pacino), aniž tuší, že bude záhy potřebovat jeho
finanční pomoc.
Uzříme, jak Shylock hořekuje
nad křesťanskou proradností a poté si stanoví bizarně
hrůznou podmínku: pokud Antonio ve stanovené době tří měsíců
nezaplatí dluh, bude muset jako pokutu obětovat libru svého
masa. Když mu benátští představitelé rozmlouvají takovou
ohavnou pošetilost, tvrdí, že ani jako lidé se židé neliší
od křesťanů – vnímají chlad i horko, cítí bolest a mají
tytéž emoce. Slavný sebeobhajobný monolog, původně pronášený
až po prohrané soudní při, je tak předsunut jako důležitý
motivační aspekt, odhalující Shylockovy pohnutky: nejenže
pomstychtivě pohrdá Antoniem, ale drtí jej i útěk jediné
dcery, která chce přestoupit na křesťanství.
Celému filmu vévodí jako
vždy úchvatný Pacino: v Shylockově osobnosti postihl zhoubný
dopad dlouhodobého pohrdání a pronásledování na lidskou
psychiku, která se zatvrdí a ztratí soudnost. Postihl jisté
stařecké rysy v mírné přihrbenosti, ukázal, jak nešťastníka
ovládá běs odplaty – i následné zhroucení dosavadních
jistot, které jej uvrhlo do ještě větší beznaděje, když
připravený o majetek a z donucení pokřtěný osaměle postává
před branou zavírajícího se ghetta, kam již nesmí vstoupit.
Jan Jaroš, filmový
publicista
|
