|
Radko
Kubičko, komentátor ČRo
Live Aid
po třiceti letech
V záplavě mnoha výročí
patnáctého roku nového tisíciletí poněkud neprávem zapadlo
jedno, které by nemělo nechat chladným nikoho, kdo v
osmdesátých letech století minulého sledoval světovou pop
music i její občasné politické konotace. V červenci 1985 se
odehrál megakoncert s názvem Live Aid, pro který je možné
použít jednak adjektivum globální, jednak mediální. Že mu
nyní česká média věnovala jen okrajovou pozornost, je možné
připsat zejména tomu, že pamětníků tohoto koncertu není u
nás mnoho, protože někdejší československá komunistická
média pro změnu nezaznamenala tuto událost vůbec. Štěstí
měli jen ti, co mohli v příhraničí přijímat rakouskou,
německou nebo polskou televizi.
Šestnáctihodinový koncert na
pomoc Africe, který se zároveň konal na stadionech ve
Wembley v Londýně a JFK ve Filadelfii v USA, zorganizoval
britský do té doby nepříliš známý rocker Bob Geldof. Už na
počátku této velké akce stála média. Geldof prý koncem roku
1984 zhlédl šokující reportáž o katastrofálním hladomoru v
Etiopii, obvolal známé britské popové umělce a společně
natočili vánoční hit Do They Know It’s Christmas, ve kterém
se sugestivně dotázali, zdali v Africe, kde jedinou tekoucí
vodou je ta z lidských slz a i vánoční zvony znějí jako
umíráček, vůbec vědí, že západní svět hojnosti slaví Vánoce.
Nebyl to úplně nejzdvořilejší dotaz, když uvážíme, že Vánoce
jsou spojeny právě s křesťanskou západní civilizací, se
kterou v Africe neměli jen pozitivní zkušenosti, ale ve
Velké Británii měl singl obrovský úspěch a vydělal miliony
liber. Díky tomu mohl Geldof pomoci nejpotřebnějším a
zmapovat situaci, aby se dozvěděl, že je ještě horší.
K humanitární iniciativě se
začali přidávat další umělci, americká scéna vytvořila
megahit We Are The World. Hity Warum? a Nackt Im Wind
přispěli i rakouští a němečtí muzikanti. Navíc to zapadalo i
do tehdejší popové produkce, která měla velmi silné období a
byla charakterizována jmény jako Queen, U2, Dawid Bowie,
Thompson Twins, Tina Turner, Phil Collins, Spandau Ballet,
Duran Duran či Judas Priest. Na pódium se vrátili i členové
legendárních Led Zeppelin. Díky tomu měly koncerty několik
velmi silných momentů, které vešly do hudební historie. A
svou roli sehrály i stále rostoucí hudební televize, zejména
MTV.
Ke slovu se dostala i
globální politika. V rámci začínající gorbačovské
perestrojky byla přizvána i ruská pop-rocková skupina Mašina
Vremeni, která své vystoupení odehrála v Moskvě. Světový mír
ani Afriku umělci sice nezachránili, ale svým dílem k drobné
pomoci přispěli.
A proč o tomto megakoncertu
píšeme v mediální rubrice? Média totiž tehdy sehrála roli
zcela kruciální. Jen díky nim – rozhlasovým a televizním
stanicím – se koncert dostal do domácností třetiny
tehdejšího světa v přímém přenosu. Ostatní média jim posléze
zdatně sekundovala, takže koncert se stal věcí opravdu
celosvětovou. Dřívější velké legendární koncerty jako ten ve
Woodstocku nebo pro Bangladéš se sice také zapsaly do
historie, ve své době ale zase takový dosah neměly. Live Aid
byl skutečný počin nejmodernější mediální globalizace.
Podtrhl to i fyzicky zpěvák Phill Collins, který díky
nadzvukovému Concordu vystoupil na obou koncertech – v
Londýně i ve Filadelfii. Média a popová hudba propojily
svět, i když heslo koncertu Feed The World bylo příliš
ambiciózní a dodnes nebylo naplněno, některým zemím Afriky
hrozí hladomor dál.
Bob Geldof se prý dal po
koncertu slyšet, že tak velkou akci už podruhé nezvládne. Po
dvaceti letech však v roce 2005 uspořádal koncert ještě
větší a na více místech světa. A nechali se inspirovat
další: podobné koncerty byly uspořádány pro Antarktidu, pro
zemětřesením zničené Haiti i proti globálnímu oteplování.
Live Aid byl ovšem jen jeden, paradoxně narychlo
zorganizovaný, improvizovaný, vedený možná naivní myšlenkou,
avšak nakonec vstoupivší do hudební i politické historie,
ale především – už zcela mediální. Bez médií by nebyl, a
stalo se to jen díky médiím dnes nazývaným klasická, protože
– ač to je už asi k nevíře – internet tehdy prostě
neexistoval. |