|
|
Návrat ve velkém stylu
Loňský rok byl pro
sopranistku Janu Šrejmu Kačírkovou neobyčejně příznivý.
V březnu nejprve povila dceru Aničku a několik dní nato si
v pražském Národním divadle přebírala již druhou Thálii.
Pozornosti poroty neunikla její Anna Boleynová v představení
Donizettiho Anny Boleny v nastudování Národního divadla
moravskoslezského. Svou mateřskou ostravskou scénu zpěvačka
potěšila již rok předtím, když získala Cenu Thálie za
ztvárnění role Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie.
Temperamentní Jana se už na
sklonku loňského léta vrátila k profesionálním radostem –
nejprve si dopřála mozartovskou hlasovou hygienu v pražských
inscenacích a pak se vrhla do práce v Ostravě. Čekalo ji
nastudování druhé ze tří rolí královen v takzvané tudorovské
trilogii Gaetana Donizzetiho. Po Anně Boleně přišla na řadu
Maria Stuarda, v níž Jana ztvárnila titulní roli skotské
královny, a v následující sezoně tuto trilogii uzavře
nastudování opery Roberto Devereux.
Letos v únoru oslnila Jana
Šrejma Kačírková i bratislavské publikum jako Donna Anna
v Mozartově Donu Giovannim. Co by to však bylo za rodačku
z Českých Budějovic, kdyby zapomněla na tamější operu! Tam
letos v květnu nastudovala Verdiho Aidu a kritici opět
nešetří chválou nad lyričností egyptské královny.
Splnění velkého snu se
zpěvačka dočká 4. srpna. Pod širým nebem v Českém Krumlově
bude debutovat v roli Rusalky. Současné ztvárnění tohoto
hudebního klenotu Antonína Dvořáka uvádí Jihočeské divadlo
od roku 2014 v režii Jiřího Heřmana a pod taktovkou Maria De
Rose. „Zpívat před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově je
pro mě samo o sobě velkým zážitkem a svátkem. Provedení
operní inscenace je sice mnohem náročnější než v divadle,
protože dirigent nás nevidí, zatímco my jeho pouze
prostřednictvím dvou monitorů, upevněných v hledišti. Je to
nesnadné pro absolutní souhru, ale přesto stojí za to v
tomto ‚divadle s nejvyšším stropem na světě‘ zpívat,“ těší
se Jana Šrejma Kačírková, která bude hostem Vojtěcha Babky
ve vltavské Telefonotéce s datem 11. srpna. Možná znovu
odpoví i na otázku, co ji na jejím povolání nejvíc
přitahuje: „Když mám vyjít na jeviště – a musejí mě držet,
abych tam nevlítla dřív –, jsem šťastná, nic mi nechybí, nic
mě nebolí. Já nehraju, já svoje role žiju.“
Alena
Sojková
|
