Číslo 33 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s filmovým režisérem.
Petrem Nikolaevem.

Melancholické procházky Brnem a okolím

Kdyby básník Ivan Blatný (21. prosince 1919 Brno – 5. srpna 1990 Colchester) nenapsal nic jiného než sbírku Melancholické procházky (1941), v níž „ztvárnil jiné, krásnější Brno, než doopravdy bylo a je“, abych citoval Martina Reinera (1964), průvodce pětidílných rozhlasových Výletů s Vltavou s podtitulem Melancholické procházky Brnem a okolím, zasloužil by si trvalou vděčnost Brňanů. Dokonce by stačilo vzít Blatného Melancholické procházky a porovnávat lokalitu po lokalitě básníkovu obraznost a vnímavost s často neutěšenou (a také zvolna mizející) přítomností... Ve Výletech s Vltavou se o to pokusíme od pondělí 10. srpna vždy v 8.40.

Přiznávám, že tento nápad na jakési „vcházení do básní“ chovám tiše v mysli už taky bezmála čtvrt století, ale stále mi scházel „parťák“, ochotný se do takového projektu pustit. Až loni se blýsklo na časy, když jsem dostal do rukou obšírný román faktu z pera Martina Reinera Básník – román o Ivanu Blatném, oceněný v letošní soutěži Magnesia Litera jako Kniha roku (z knihy čerpaly nedávné vltavské Schůzky s literaturou mapující osudový vztah básníků Jiřího Ortena a Ivana Blatného, TR 31/2015).

Na Obilním trhu

Protože je to už čtvrt století, kdy básník Ivan Blatný vydechl v anglické emigraci naposledy, objevil se důvod, proč starý nápad uskutečnit v poněkud pozměněné formě. Martin Reiner, jenž se Blatného dílem i osobností zabýval snad ještě déle, než se rozhodl svou knihu zveřejnit, naštěstí souhlasil.

Vzniklo tak pět nepříliš melancholických zastavení na klíčových místech brněnského života Ivana Blatného – v zahradě čtyřpatrového domu na Obilním trhu, do jehož třetího patra chodili za Ivanovým otcem, básníkem, dramatikem a dramaturgem Lvem Blatným, členové brněnské Literární skupiny. Když se Ivan Blatný stal úplným sirotkem (otec zemřel roku 1930, matka o tři roky později) vychovávaným babičkou (zemřela v roce 1944), chodili za ním na Obilní trh kamarádi a po válce tam s ním bydlel Josef Kainar. A především – v tom bytě vznikly všechny čtyři sbírky, které Ivan Blatný vydal před svou emigrací do Anglie v roce 1948.

Korzo, Kunštát, hřbitov

Další zastávka se odehrává v trojúhelníkovém magickém prostoru brněnského korza „na soutoku ulic Veselá a Česká“. Tam dodnes najdeme dávný zdroj příjmů Ivana Blatného – prodejnu optiky původně Arnolda Klíčníka, Ivanova dědečka, kterou básník po smrti rodičů a babičky zdědil. V brněnských Žabovřeskách nemineme na Šmejkalově ulici dům rodičů Vítězslava Nezvala, největšího literárního otce začínajícího básníka. Následujícím byl Jindřich Chalupecký, teoretik civilistní poezie Skupiny 42.

S Martinem Reinerem jsme neminuli ani slavný dům U Březinů v Kunštátě na Moravě. Tam nacházel své letní útočiště František Halas, jenž si do Kunštátu zvával na prázdninové pobyty mladé básníky. V letech 1938 a 1939 mezi nimi nechyběl ani Ivan Blatný. Právě v Kunštátu se Blatný nejvíce sblížil s Jiřím Ortenem. Napsali spolu dvě prózy a uzavřeli i fatální životní dohodu, kterou možná Jiří Orten důsledně naplnil…

Naposledy se zastavíme s Martinem Reinerem na Čestném pohřebišti brněnského Ústředního hřbitova. Tam se Ivan Blatný vrátil z Anglie rok po své smrti a dnes je tam v jednom hrobě uložena také urna Ivanova otce Lva. Proč je dobře, že otec a syn spočívají bok po boku mezi významnými osobnostmi Brna (v bezprostřední blízkosti je například náhrobek Jana Skácela), to vědí ti, kdo si přečetli Reinerův román Básník. Posluchači se to dovědí přímo od autora, jenž se ostatně na posmrtném přesunu Blatného z emigrace do Brna spolupodílel.

Opustíš-li mne...

Větší část svého života prožil Ivan Blatný v Anglii, z toho více než třicet pět let v psychiatrických léčebnách s diagnózou paranoidní schizofrenie. Na první pohled to vypadá jako názorný příklad dykovského Opustíš-li mne. Jenomže fakta umožňují také jiný výklad, jak posluchači Výletů s Vltavou uslyší. Není ostatně náhodou, že na konci sedmdesátých let minulého století se náhle Ivan Blatný ozval sbírkou zcela suverénní poezie: Stará bydliště vyšla 1979 v Torontu a samizdatem šířená Pomocná škola v Bixley z roku 1982 našla v roce 1987 knižní podobu v tomtéž nakladatelství ’68 Publishers manželů Škvoreckých.

A ještě jedno doznání. Pamětliv definice Milana Kundery z jeho esejistických Slov, pojmů, situací o tom, že jakmile se spisovatelův život stává zajímavějším než jeho tvorba, je odstartován proces posthumní smrti jeho díla, trápila mne otázka, zda se těmito Výlety s Vltavou nedopouštíme čehosi podobného na Ivanu Blatném. Pozoruhodná odpověď Martina Reinera naše pětidílné Melancholické procházky Brnem a okolím uzavírá.

Tomáš Sedláček, slovesný dramaturg