Číslo 34 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s muzikantem.
Martinem Kyšperským.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 



Vtipná cesta k informacím

Když se vloni v létě objevily ve víkendovém vysílání Radiožurnálu krátké příspěvky, které tu vážně, tu zábavně vysvětlovaly základní i okrajové informace z oblasti medicíny, biologie, historie, vědy a techniky, populární kultury či třeba sociální antropologie nebo jazykovědy, netušili její autoři, že si sami na sebe ušili bič. Rok vysílání ukázal, že Encyklopedii Radiožurnálu mají posluchači rádi, a proto kolektiv autorů z Rešeršního oddělení Českého rozhlasu chystá na podzim další pokračování. Mezitím však stihl připravit pro vydavatelství Radioservis knižní podobu Encyklopedie pod názvem Kde má cvrček uši aneb Chytrej jak rádio. Kolektiv autorů vede Vendula Prokůpková, která Týdeníku Rozhlas objasnila, jak Encyklopedie Radiožurnálu vzniká.

„Dnes není nutné být chodící encyklopedií, pamatovat si nazpaměť každý letopočet, ale být otevřený novým poznatkům, vědět, kde a jak potřebné informace dohledat,“ říká jedna z autorek knihy Kde má cvrček uši aneb Chytrej jak rádio Vendula Prokůpková

Jak mají jednotliví členové týmu rozdělené úlohy?

Encyklopedie Radiožurnálu je do velké míry kolektivním dílem. Mou starostí je zajistit dostatek návrhů na témata, ze kterých si pak moji kolegové vybírají. Zpracované příspěvky pak kontroluji z hlediska stylistiky a faktické správnosti. Podle svých potřeb si někdy příspěvky upravují i moderátoři, kteří jednotlivá hesla namlouvají.

Z jakých zdrojů čerpáte?

Snažíme se co nejvíce vycházet z primárních zdrojů, například z informací publikovaných na stránkách univerzit a vědeckých časopisů. Naopak se snažíme vyhýbat Wikipedii, která někdy obsahuje neověřené a zavádějící informace. Špatnou zkušenost máme i s běžnými tištěnými encyklopediemi, jejichž obsah je někdy zastaralý.

Vzpomínáte si na nějaké heslo, které dalo autorům pěkně zabrat?

Takových témat bylo hned několik. Pamatuji si například na příspěvek o dřevěných bombách, kterými měli Spojenci bombardovat falešná nacistická letiště. Materiály, které jsem tehdy k tomuto tématu nalezla, si navzájem protiřečily. Dodnes totiž není úplně jasné, zda se jednalo o propagandu, či skutečnou událost. Jako velmi zapeklitá se mohou ukázat i na první pohled snadná témata. Pamatuji si třeba na příspěvek o tom, jak hluboko se potápějí velryby. Nedávno vydané knižní publikace uvádějí, že zvířecím rekordmanem v potápění do největších hloubek je vorvaň obrovský, podle posledních měření však toto prvenství náleží vorvaňovci zobatému. A kdo ví, třeba přijdou za rok mořští biologové s úplně jinými poznatky.

Která hesla považujete za nejvtipnější?

Osobně považuji za nejzábavnější hesla týkající se historických témat, vynálezů a všemožných kuriozit. Věděli jste například o tom, že elektrické křeslo vynalezl zubař? Nebo to, že označení nevyžádané pošty „spam“ pochází z jedné scénky Monty Pythonova létajícího cirkusu, který parodoval oblíbenou značku masových konzerv?

Budou čtenáři po přečtení knihy „chytří jako rádio“?

Žijeme v rychlé době, znalosti, které dnes nabydeme, již za několik let nemusí platit. Myslím si, že dnes není ani tak ideálem představovat jakési „chodící encyklopedie“, pamatovat si nazpaměť každý letopočet, ale být otevřený novým poznatkům, vědět, kde a jak potřebné informace dohledat.

Alena Sojková

Foto Tomáš Vodňanský
 

Proč se otravným e-mailům říká spam?

(ukázka z knihy Kde má cvrček uši aneb Chytrej jak rádio)

   V anglosaském světě se pod slovem spam rozumí oblíbená značka konzervy mletého masa. U nás si ale pod tímto pojmem představíme spíše podvodnou či jinou nevyžádanou elektronickou poštu. Odkud se označení spam vzalo a co má vlastně společného s vepřovým masem?
   V českém právním řádu je spam označován jako „nevyžádané obchodní sdělení“. Tato sdělení nejčastěji zahlcují elektronickou poštu (představují odhadem více než polovinu celkového množství odeslaných e-mailů na světě), mohou mít ale i podobu nevyžádaných SMS zpráv, ba i klasické listovní zásilky. Spamy jsou obvykle rozesílány ve velkém množství, a to až na miliony adres najednou. Obsah spamu se obvykle snaží přimět příjemce k návštěvě určité internetové stránky, k zaslání finanční částky na uvedený účet či ke koupi určité služby nebo produktu.

   V anglosaském světě se původ slova spam připisuje již zmiňované značce vepřových konzerv. Tak jako jsou spamy falešnými e-maily, představuje lančmít falešnou verzi vepřového steaku. Výraz spam s konzervami lančmítu podle všeho souvisí i jinak. Jeho původ se pravděpodobně vztahuje ke scénce z Monty Pythonova létajícího cirkusu z roku 1970, která parodovala přehlcení britského poválečného trhu masovými konzervami značky Spam. Scénka zachycuje skupinu Vikingů, která si vybírá jídlo v restauraci z lístku, jenž je doslova „přespamován“. V nabídce není nic jiného než lančmít značky Spam na několik způsobů. Během hádky hostů s personálem začne skupina Vikingů zpívat popěvek s textem „spam, spam, spam…“, který nakonec rozhádané strany přehluší.



  Vzpomínka na Láďu
  Zpěvník Jana Buriana
 
  Jak se rodí terorista
  
Dívejte se
 
  Pozorovat ptáky je důležité
  
Navštivte