|
Vtipná cesta k informacím
Když se vloni v létě
objevily ve víkendovém vysílání Radiožurnálu krátké
příspěvky, které tu vážně, tu zábavně vysvětlovaly základní
i okrajové informace z oblasti medicíny, biologie, historie,
vědy a techniky, populární kultury či třeba sociální
antropologie nebo jazykovědy, netušili její autoři, že si
sami na sebe ušili bič. Rok vysílání ukázal, že Encyklopedii
Radiožurnálu mají posluchači rádi, a proto kolektiv autorů z
Rešeršního oddělení Českého rozhlasu chystá na podzim další
pokračování. Mezitím však stihl připravit pro vydavatelství
Radioservis knižní podobu Encyklopedie pod názvem Kde má
cvrček uši aneb Chytrej jak rádio. Kolektiv autorů vede
Vendula Prokůpková, která Týdeníku Rozhlas objasnila, jak
Encyklopedie Radiožurnálu vzniká.
Jak mají
jednotliví členové týmu rozdělené úlohy?
Encyklopedie Radiožurnálu je
do velké míry kolektivním dílem. Mou starostí je zajistit
dostatek návrhů na témata, ze kterých si pak moji kolegové
vybírají. Zpracované příspěvky pak kontroluji z hlediska
stylistiky a faktické správnosti. Podle svých potřeb si
někdy příspěvky upravují i moderátoři, kteří jednotlivá
hesla namlouvají.
Z jakých
zdrojů čerpáte?
Snažíme se co nejvíce
vycházet z primárních zdrojů, například z informací
publikovaných na stránkách univerzit a vědeckých časopisů.
Naopak se snažíme vyhýbat Wikipedii, která někdy obsahuje
neověřené a zavádějící informace. Špatnou zkušenost máme i s
běžnými tištěnými encyklopediemi, jejichž obsah je někdy
zastaralý.
Vzpomínáte
si na nějaké heslo, které dalo autorům pěkně zabrat?
Takových témat bylo hned
několik. Pamatuji si například na příspěvek o dřevěných
bombách, kterými měli Spojenci bombardovat falešná
nacistická letiště. Materiály, které jsem tehdy k tomuto
tématu nalezla, si navzájem protiřečily. Dodnes totiž není
úplně jasné, zda se jednalo o propagandu, či skutečnou
událost. Jako velmi zapeklitá se mohou ukázat i na první
pohled snadná témata. Pamatuji si třeba na příspěvek o tom,
jak hluboko se potápějí velryby. Nedávno vydané knižní
publikace uvádějí, že zvířecím rekordmanem v potápění do
největších hloubek je vorvaň obrovský, podle posledních
měření však toto prvenství náleží vorvaňovci zobatému. A kdo
ví, třeba přijdou za rok mořští biologové s úplně jinými
poznatky.
Která
hesla považujete za nejvtipnější?
Osobně považuji za
nejzábavnější hesla týkající se historických témat, vynálezů
a všemožných kuriozit. Věděli jste například o tom, že
elektrické křeslo vynalezl zubař? Nebo to, že označení
nevyžádané pošty „spam“ pochází z jedné scénky Monty
Pythonova létajícího cirkusu, který parodoval oblíbenou
značku masových konzerv?
Budou
čtenáři po přečtení knihy „chytří jako rádio“?
Žijeme v rychlé době,
znalosti, které dnes nabydeme, již za několik let nemusí
platit. Myslím si, že dnes není ani tak ideálem představovat
jakési „chodící encyklopedie“, pamatovat si nazpaměť každý
letopočet, ale být otevřený novým poznatkům, vědět, kde a
jak potřebné informace dohledat.
Alena
Sojková
Foto Tomáš Vodňanský
Proč se
otravným e-mailům říká spam?
(ukázka z knihy Kde má cvrček uši aneb Chytrej jak
rádio)
V
anglosaském světě se pod slovem spam rozumí oblíbená
značka konzervy mletého masa. U nás si ale pod tímto
pojmem představíme spíše podvodnou či jinou nevyžádanou
elektronickou poštu. Odkud se označení spam vzalo a co
má vlastně společného s vepřovým masem?
V českém právním řádu je spam označován jako „nevyžádané obchodní
sdělení“. Tato sdělení nejčastěji zahlcují elektronickou
poštu (představují odhadem více než polovinu celkového
množství odeslaných e-mailů na světě), mohou mít ale i
podobu nevyžádaných SMS zpráv, ba i klasické listovní
zásilky. Spamy jsou obvykle rozesílány ve velkém
množství, a to až na miliony adres najednou. Obsah spamu
se obvykle snaží přimět příjemce k návštěvě určité
internetové stránky, k zaslání finanční částky na
uvedený účet či ke koupi určité služby nebo produktu.
V anglosaském světě se původ slova spam připisuje již zmiňované
značce vepřových konzerv. Tak jako jsou spamy falešnými
e-maily, představuje lančmít falešnou verzi vepřového
steaku. Výraz spam s konzervami lančmítu podle všeho
souvisí i jinak. Jeho původ se pravděpodobně vztahuje ke
scénce z Monty Pythonova létajícího cirkusu z roku 1970,
která parodovala přehlcení britského poválečného trhu
masovými konzervami značky Spam. Scénka zachycuje
skupinu Vikingů, která si vybírá jídlo v restauraci z
lístku, jenž je doslova „přespamován“. V nabídce není
nic jiného než lančmít značky Spam na několik způsobů.
Během hádky hostů s personálem začne skupina Vikingů
zpívat popěvek s textem „spam, spam, spam…“, který
nakonec rozhádané strany přehluší. |
|