Číslo 34 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s muzikantem.
Martinem Kyšperským.

Milan Slezák, komentátor ČRo

Prosím, nekraďte starožitnosti!

Představte si, že jistého červencového dne objevili na dvorku Muzea islámských a blízkovýchodních kultur v izraelském městě Be’er Ševě záhadný vak. A v něm dvě kamenné koule a dopis tohoto znění: „Tohle jsou dva projektily z římských balist z Gamly, z obytné čtvrti na úpatí hory. Ukradl jsem je v červenci 1995 a přineslo mi to jen samé potíže. Prosím, nekraďte starožitnosti!“ Vedle toho byla v tašce ještě mapka, na níž bylo označeno, kde zloděj, kající se po dlouhých dvou desetiletích, kameny uzmul. Co přesně ho k pokání vedlo, o tom můžeme jen spekulovat. Izraelský list Ha’arec nadhodil myšlenku, že to mohly být výčitky matky. Anebo ho hryzlo svědomí a vědomí, že zcizení památky je v Izraeli trestné. K pokání ho mohly také dohnat nepěkné příhody, které se mu sřetězily. V Česku si při takové příležitosti můžeme vystačit jen s příslovím, které v umravněné formě prohlašuje, že čert vždy kálí na větší hromadu – ale v Izraeli, jak vidno, člověk raději zapátrá, kdy kde trestuhodně ukradl nějaký cenný šutr.

A že je tam takových kamenů nepřeberně!

Co je ale zajímavého na tom vráceném páru koulí o průměru patnáct centimetrů? Takových projektilů se přece v Gamle našlo kolem dvou tisíc. O dva méně nebo více – co se tím změní? Mluvčí Izraelského památkového úřadu Joli Shwartzová říká, že vrácené předměty mají nezměřitelnou historickou a finanční hodnotu, protože každý z těchto artefaktů je svět sám o sobě. To může znít hluše – pokud neznáme historické, politické, ale i psychologické souvislosti. Gamla alias starověká Gamala kdysi vzkvétala jako židovské město na území, které je dnes z hlediska mezinárodního práva syrské, které však Izrael v osmdesátých letech anektoval. Za židovského povstání v závěru Neronovy vlády dobývali Gamalu Římané. A nešlo jim to zlehka, o čemž právě svědčí velký počet projektilů pro balisty a kovových hrotů šípů, které v troskách města zůstaly. Římské obléhání Gamaly barvitě popsal někdejší velitel židovských sil v Galileji Josef, který však v té době už byl u Římanů. Židé kladli obléhatelům tuhý odpor, a když už bylo město dobyto, mnozí skočili i se ženami a dětmi do propasti, která zela pod Gamalou, jen aby se nedostali do zajetí, kde by je nečekalo nic pěkného. Jak píše Josef (aneb Flavius Josephus), „velmi mnoho zajatců Titus (= dobyvatel Jeruzaléma) rozdal po provinciích, aby mohli být v amfiteátrech zahubeni mečem nebo divou zvěří“. Obrana Gamaly se dnes v Izraeli vysoce cení. A to zároveň ovlivňuje i izraelský postoj ke všemu, co zůstalo v troskách města zachováno.

Navíc je možné, že ty dvě řečené koule do balisty nevyrobili Římané, ale že je na místě přitesali židovští váleční zajatci. V tom jasno nikdy mít nebudeme. Zato toho hodně víme o římských obléhacích strojích. Metaly nejen kameny (a často o mnohem větším průměru než patnáct centimetrů), ale i šípy a další předměty. Měly různé názvy, například onager (divoký osel) nebo škorpion, měly různou velikost a jednu společnou vlastnost: byly vysoce výkonné. Josef ve Válce židovské popisuje, jak kámen vržený z římského obléhacího stroje urazil hlavu jeho spolubojovníkovi a odmrštil ji desítky metrů od zasaženého těla. Jiné stroje dokázaly účinně bořit hradby.