|
|
Jazzová pohádka o jednorukém
kontrabasistovi
Snaha zaškatulkovat
italského básníka, romanopisce, publicistu, divadelníka a
vypravěče Stefana Benniho (1947) do současného literárního
světa musí zákonitě skončit neúspěchem. Osobnost Benniho
pocházejícího z Boloni se odráží v jeho pestrém
multižánrovém díle a představuje svébytný, inovační a velmi
originální hlas současné italské literatury. Nemá rád
televizi a miluje jazz! Stanice Vltava nyní v rozhlasové
premiéře uvádí jeho hříčku Onehand Jack.
Stefano Benni se proslavil
po celém světě převážně svými politickými satirami, romány z
prostředí barů, sci-fi romány a povídkami s prvky grotesky
či s pohádkovými motivy. Napsal však i několik textů pro
divadlo a sbírek básní a spolupracuje s předními italskými
deníky (Manifesto, Repubblica). Upozornil na sebe sci-fi
románem Terra! (1983) a postupně se profiloval také jako
skvělý vypravěč.
Jazyk
zvaný benničtina
První knihu, sbírku povídek
z všednodenní současné Itálie Bar sport, vydal již v roce
1976. Od té doby byla přeložena do řady světových jazyků a
stala se svého druhu kultovní klasikou. Benni se ale cítí
jako doma i v mnoha jiných žánrech. Dobrým příkladem je
různorodá sbírka povídek Il bar sotto il mare (1987), v níž
experimentuje s principy detektivního příběhu, mytologií,
sci-fi i politickou satirou. Česky dosud vyšly prozaické
texty Časoskokan (2003), Podivínsko (2004) a Bar sport
(2006).
Jeho svérázné
fantasticko-satirické texty charakterizuje především
obrovský smysl pro imaginaci a specifický jazyk zvaný „benničtina“.
Benni si libuje v jazykových experimentech, využívá bohatý
slovník s řadou neologismů, dialektové výrazy, výpůjčky z
cizích jazyků a další stylistické prostředky, kterými útočí
na čtenářovu fantazii. Charakteristickým rysem Benniho textů
je hudebnost slov i celých vět a důraz na rytmus, který jeho
divadelním povídkám i románům dodává zvláštní kouzlo.
Sám autor přirovnává své
rozmanité texty k dobře sehranému orchestru, pouze dirigent
se u každého z nich mění. Jednou je veselý, podruhé
melancholický. Vždy přítomná tragikomičnost Benniho díla je
přímým odrazem života v současné Itálii. Ať už píše báseň,
monolog, nebo román, vždy se jasně politicky vymezuje, vždy
reaguje na aktuální politické nebo sociální téma a vždy
vyvolává pochybnosti a nutí čtenáře k zamyšlení. V jeho
alegorických světech s jasnou paralelou k současné Itálii
žijí postavy z okraje společnosti. Dospívající hrdinové,
staří osamělí lidé nebo nemocní bez naděje na uzdravení,
kteří se ocitají v pasti bezvýchodné situace, nacházejí
útočiště ve svých snech, vzpomínkách a představách.
Ostrá
satira
Stefano „Vlk“ Benni, jak si
autor nechává říkat, je inspirací i pro divadlo. Krátké
divadelní monology vydal v nakladatelství Feltrinelli, kde
publikuje již od roku 1981. Sbírka Teatro 2 z roku 2003
obsahuje mimo jiné také jazzovou noir gangsterskou povídku
Onehand Jack. Jednoruký chlapec Jack touží naučit se hrát na
nějaký hudební nástroj. Ale copak to jde, jen s jednou
rukou? Chodí po městě s hlavou v oblacích a usilovně prosí
Boha, aby mohl hrát. A černoch Bůh, sám jazzový trumpetista,
ho vyslyší: sešle mu z nebe opravdový kontrabas. A Jack
cvičí a cvičí, až se stane virtuosem a hraje jazz v tom
nejoplzlejším lokále ve městě. Jednou se tam ale objeví
místní mafián a magický svět Onehand Jacka pokazí...
České publikum to nejspíš
tolik nedocení, ale tento vtipný a zároveň dojemný příběh s
hudební terminologií a benniovskou poetikou je také ostrou
politickou satirou. Jména záporných postav nápadně
připomínají konkrétní italské pravicové politiky včetně
někdejšího předsedy vlády Silvia Berlusconiho. Černo-bílý
kontrast dobra a zla připomíná sice pohádku, ale pod rouškou
naivního vyprávění prosakuje nemilosrdný obraz současné
(nejen) italské reality.
Prvním interpretem Onehand
Jacka byl Benni ve spolupráci s italským jazzovým
violoncellistou Paolem Damianim. Hudebnost jazyka tak
doplnila živá hudba během představení, typická metoda
italského narativního divadla, která sahá až k mistrovi
vyprávění a držiteli Nobelovy ceny Dariu Fo. Symbiózu
divadla a hudby zachovávají i další interpreti tohoto
krasosmutného příběhu o jednorukém kontrabasistovi. Jako
jeden příklad za všechny poslouží dlouhodobá spolupráce
Benniho s janovským divadlem Archivolto, kde se režisér
Giorgio Gallione systematicky věnuje inscenování Benniho
textů. Onehand Jacka zde uvedl v roce 2001 s Ugem di Ghero v
hlavní roli.
Živý jazz
ve Studiu A
Českému publiku se Onehand
Jack poprvé představil v roce 2008 v Paláci Akropolis v
režii Petra Haška s hudbou kontrabasisty Roberta Balzara,
ústřední píseň nazpíval Dan Bárta, vypravěčku a interpretku
všech postav příběhu ztvárnila herečka Ivana Huspeková,
magickou složku Benniho příběhu odrážely výstupy kouzelníka
Ondřeje Pšeničky.
Na konci srpna se Benniho
hříčka dočká své rozhlasové premiéry. Inscenaci nastudoval
režisér Aleš Vrzák, který našel pro Onehand Jacka ideálního
interpreta v herci a zpěvákovi Vojtěchu Dykovi. Natáčení s
živou jazzovou kapelou proběhlo v červnu v karlínském studiu
A pod taktovkou Jiřího Šlupky Svěráka, který pro inscenaci
složil také finální píseň. Na zvukové realizaci
spolupracovali Karel Fisl, Jakub Rataj a Jan Trojan.
Jazzovou pohádku o
fenomenálním jednorukém kontrabasistovi uslyšíte na Vltavě v
pátek 28. srpna v 9.30 na Vltavě. Týden pak bude k poslechu
v internetovém streamu.
Kateřina Bohadlová,
překladatelka
Foto Tomáš Vodňanský |
