Číslo 35 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s pěvkyní.
s Evou Dřízgovou-Jirušovou.

Pavel Kácha, publicista

Drobné pouliční žasnutí

V letním čase je čtení novin a internetových zdrojů vždycky velmi inspirativní. Žádná okurková sezona. Zdroje informací jsou pilné, jsou schopny nám kazit náladu a dobrý pocit ze života v jakoukoli dobu. Cítíte se v pohodě? Tak si přečtěte, co se to v tom světě děje! Hned vám bude hůře. Chceme uniknout, neunikneme. Hrne se na nás množství známých nebezpečí a ještě větší množství nebezpečí, o kterých jsme neměli ani tušeni.

Například popelnice. V čase mého bláhového dětství byly popelnice válcové nádoby z ocelového pozinkovaného plechu, do nichž se ukládal popel a další odpad. Nejzajímavější na té věci připadali mi tehdy popeláři. Byli to sukovití umounění chlápci, kteří se vozili na speciálním stupátku popelářského vozu, elegantně za jízdy seskakovali, kouleli ocelovými nádobami a pomocí speciálního vyklápěcího zařízení je vyklepávali do tajemných útrob svého užitkového, užitečného i zábavného vozidla. Po výkonu hvízdli na šoféra, naskočili a jeli dál. Na Silvestra chodili po bytech lidem popřát štěstí a zdraví, za což inkasovali pětikorunu nebo panáka rumu. Snad všichni kluci toužili opustit základní školu a vystudovat nějakou vysokou popelářskou, kde by se naučili elegantně vozit na stupátku a efektivně vyklepávat odpad. Také jsem po tom svého času toužil, ovšem rodina by se s mou potenciální umouněností těžko smiřovala. Má tužba tedy byla tajná.

Dnes, zdá se mi, ve městě už nejsou popeláři. Jsou tu jiní chlapíci, kteří vyklepávají kontejnery, v nichž už ani není popel, ale různé svinstvo a věci nepotřebné. Je to trochu nuda. Jediné dobrodružství nového druhu provozují v krajině komunálního odpadu lovci pokladů, kteří zkoumají svinstvo a nepotřebné věci a doufají, že najdou něco, co by se dalo zpeněžit.

Ale k těm popelnicím. Četl jsem, že ve Finsku a i jinde začali používat popelnice, které samy hlásí, jak se cítí: „Nová technologie monitoruje úroveň naplněnosti kontejnerů, takže víme, kdy máme přijet a popelnici vybrat,“ uvedl Fredrik Kekalainen, který to vymyslel. Tím se sníží počet výjezdů a uspoří se velké prachy, dodal ještě vědec. Ten v dětství určitě nechtěl být popelářem. Jinak by přece naopak toužil ještě po větším počtu výjezdů na stupátku popelářského vozu!

Jako by to ještě nestačilo, dočetl jsem se, že Karlovy Vary jako první u nás zavádějí novou technologii sběru komunálního odpadu. Revoluční odpadové nádoby budou rozmístěny v centru a lázeňské zóně města. Zabudovaná kompresní jednotka poháněná solární energií odpad v pravidelných intervalech stlačí, aby se ho tam vešlo víc. Nádoba také ukázněně a pravidelně hlásí stav svého naplnění. Doufám, že se o těch novotách nedozvěděli žádní bájní popeláři mého dětství.

Ale to ještě zdaleka není všechno, co si nádoby na odpad musí nechat líbit. V Londýně jim určili ještě další povinnost. Odpadkové koše tu v sobě mají Wi-Fi přístroj, který detekuje okolní mobilní telefony s aktivní bezdrátovou sítí a identifikuje je. To aby mohl sledovat, jak se lidé mezi odpadkovými koši pohybují a kam směřují. Také velmi jednoduše zjistí, jaké značky telefonů lidé v té které čtvrti Londýna používají. Získaná data pak může centrála použít nebo prodat k marketingovým účelům. No není to skandál? Šmírující odpadkové koše!

Co bude následovat? Ani se neptejte. Bude to hrůza. Naznačila ji tato stručná informace: Americký internetový obchod Amazon plánuje, že bude používat k doručování balíčkových zásilek zákazníkům bezpilotní letadla, kterým se říká drony. Už svůj nápad představil na kongresu NASA v Kalifornii. „Nekomerčně už se drony používají docela dlouho. V komerční sféře můžou mít i mnohá další využití než jen přepravu balíčků – třeba při údržbě budov, pro architekty, realitní agenty a podobně,“ řekl expert na technologie Andrew Milroy.