|
|
Náprava světa vede do slepé
uličky
Woody Allen (jenž počátkem
prosince oslaví požehnané osmdesátiny) se již dávno zařadil
mezi žijící klasiky. A stále dokáže – často na hořkohumorné
struně – rozvíjet svá oblíbená témata, zvláště počínání
citově dysfunkčních, v lepším případě „jen“ neurotických
lidí. Dokázal však úžasně pobavit i lehkonoze mordýřskými
historkami – Výstřely na Broadwayi, Tajemnou vraždou na
Manhattanu, z posledních let Sólokaprem. Letos k nim přidává
Iracionálního muže.
Uznávaný profesor filozofie
Abe Lucas (Joaquin Phoenix) je sice stále okouzlující a (též
sexuálně) přitažlivý, avšak bez pochyb profesně vyhořel,
když se svěřuje, že jej přestal bavit život, už ani ve své
práci nenachází žádný smysl. A ani vyzývavý zájem usedlé
kolegyně Rity (Parker Posey), ani příchylnost jím
fascinované studentky Jill (Emma Stone) nezlomí vědátorovy
pochyby a bezcílnou existenci.
Nabudí jej až umanuté
rozhodnutí anonymně zjednat spravedlnost, když začne
promýšlet likvidaci svévolně rozhodujícího soudce, jak
vyplyne z náhodně vyslechnutého rozhovoru. Nikoli náhodně je
v této souvislosti zmíněn i Dostojevskij, jenž už ve Zločinu
a trestu zkoumal takto se projevující pocit mravní
nadřazenosti, která se záhy změní v úpornou snahu vyhnout se
za každou cenu dopadení. Až výsledek připomíná rekonstrukci
bizarního případu z černé kroniky.
Iracionální muž je totiž
plošší a méně nápaditý, snad též ztěžklejší nežli Allenova
předešlá díla: jako kdyby se vytratily spontaneita a
hravost, tolik sálající z dřívější tvorby, nahrazeny únavným
řazením jednotlivých zápletek jedné za druhou. Ani herecky
film nijak neohromuje, nejvíc spoléhá na verbální složku.
Povšimneme si, že vedle
dialogických rozmluv režisér zapojil do vyprávění i vnitřní
monology hlavních postav, avšak teprve v závěru vyjde
najevo, že zatímco Lucas své rozvahy a komentáře proslovuje
bezprostředně v toku příběhu, Jill se naopak svěřuje v
časovém odstupu, až po rozuzlení celého příběhu. Jenže s tou
časovou mimoběžností Allen nijak dál nepracuje, používá ji
jen jako nenápadnou vypravěčskou libůstku.
Přes vznesené výhrady,
vztažené jen k Allenově tvorbě, však Iracionální muž
převyšuje běžnou hollywoodskou produkci, zabředlou do
vypravěčsky okázalé dětinskosti.
Jan Jaroš, filmový
publicista
Foto Bioscop |
