|
Jakub
Kamberský, publicista
Bezedné
archivy promlouvají
Jste-li milovníky archivních
nahrávek slovesného umění, muselo vám toto léto srdce přímo
plesat. Opět je nutno zopakovat, že na rozdíl od
veřejnoprávní televize a jejích repríz, které jsme naposledy
viděli před rokem, se rozhlasoví dramaturgové znovu do
archivů skutečně ponořili. Děkuji jim za neúnavné
znovuobjevování neprávem zapomenutého. Mají můj obdiv.
Již 3. července vysílala
Vltava tragikomickou hříčku na téma dogmatické lpění na své
pravdě Bitva na kopci (1967) od Ladislava Smočka v režii
Josefa Červinky, v níž potěšili mladí Josef Vinklář a Ilja
Racek. Očekávaného 600. výročí upálení mistra Jana Husa se
veřejnoprávní rozhlas zhostil se ctí. Z mnoha pořadů bych
rád vyzdvihl 4. červenec, kdy Vltava zařadila historickou
nahrávku Jiráskova Jana Husa v reži Přemysla Pražského
(1952) s Otomarem Krejčou v titulní roli. Na rozdíl od
Tylova Husa z padesátých let nebývá tato nahrávka často
reprízována, navíc Krejčův výkon je pevný, přesvědčivý.
Dvojka potěšila 6. července
reprízou hry Jiřího Horáka Mistr Jeroným (1990) v režii Hany
Kofránkové. Zde jsme se mohli potěšit hlasy hereckých bardů,
na které už můžeme pouze vzpomínat, například Eduarda
Cupáka, Jiřího Adamíry či Borise Rösnera v titulní roli.
V rámci dvojkového projektu
Léto pokladů a legend zazněla řada dalších perel a perliček.
Tomáš Černý v oblíbeném Studiu Retro kupříkladu 11. července
zevrubně připomenul historii populárního pořadu Mikrofórum,
od jehož první relace uplynulo právě v těch dnech padesát
let. Opravil bych jen drobnost z článku nedávno otištěného v
Týdeníku Rozhlas. Mikrofórum, pokud vím, nezačínalo slovy Je
právě tolik, kolik právě je. Tento slogan měl pořad Junior,
který koncem šedesátých let uváděli Oskar Gottlieb či Michal
Pavlata.
Tomáš Černý neopomněl
připomenout nedávný objev – Mikrofórum s Janem Werichem,
náhodou zachované v pozůstalosti redaktora Koláře. Obzvláště
je třeba mu poděkovat za další nečekaný objev – rozhovor s
tehdejším zvukařem Zdeňkem Tichým a sedmiminutovou nahrávku
pořízenou po vysílání zmíněného Mikrofóra, která se
zachovala v Tichého archivu. Jde o cenné svědectví Werichovy
otevřenosti, ale i otevřenosti rozhlasáků a celé společnosti
za zavřenými dveřmi.
Milovníci nedělních pohádek
si toto léto rovněž přišli na své, hlavně pamětníci, kteří
některé pohádky jistě od dětství neměli možnost slyšet.
Zmínil bych pohádku Kouzelná tykev (1973) s Karlem Högerem,
Klárou Jernekovou, Alfredem Strejčkem, Zvonovou pannu
Markéty Jahodové (1988), kde v její vlastní režii excelovala
dvojice Kaiser – Lábus, či pohádku Míša Kulička (1983) s
Jiřinou Bohdalovou v titulní roli.
Milým překvapením bylo
uvedení Tylova Strakonického dudáka v neděli 19. července na
Dvojce. Nešlo totiž o očekávanou nahrávku z padesátých let,
dostupnou i v Radiotéce, ale o Horčičkovu režii z roku 1980
s Petrem Štěpánkem v titulní roli, s Helenou Friedrichovou v
roli Dorotky, Zdeňkem Řehořem v roli Kalafuny a Václavem
Postráneckým v roli Vocilky. Inscenace měla spád, ani
pětatřicet let od jejího vzniku se na ní nepodepsalo.
Za vrchol „archivního léta“ osobně považuji zařazení
Vančurovy dramatické básně Nemocná dívka (1966) v režii
Josefa Melče. Už jenom to herecké obsazení: Gabriela
Vránová, Miloš Nedbal, Vladimír Ráž, Věra Kubánková,
Miroslav Doležal... Drama o dilematu, zda riskovat náročnou
operaci nemocné dívky, či ji raději obětovat, je strhující i
dnes. Posluchače po celých pětaosmdesát minut mrazí nejen z
příběhu, ale hlavně z hereckch výkonů, jistého a jasného
Melčova vedení i z hudby Marka Kopelenta. Byl to chvílemi až
mystický zážitek. |