|
|
Jak dřysta Ostravak Ostravski
„Před paru tydňami se ve
fabryce začlo proslychať, že na dvorku budě vystupovať Jaryn
Nohavica. Hned sem začnul hučeť do Ladika, ať se zopta naši
sekretařki – či včil vlasně vrchni asystentki – co je na tym
pravdy.“ Že nechápete? Nerozumíte? Tak to bude problém…
Takto totiž píše slavný ostravský bloger Ostravak Ostravski,
muž (nebo možná žena, ale spíš asi ne….) žijící v Ostravě
(nebo možná někde jinde, ale spíš asi ne…), o jehož identitě
se stále vytrvale spekuluje (prý je to Jarek Nohavica, ale
on tvrdí, že není...). Stále tápete? Přesto, anebo právě
proto si 24. září ve 21.00 nalaďte vltavský Kabaret v éteru,
který přinese hodinový sestřih inscenace, kterou připravili
Ostravak Ostravski, Radovan Lipus, Marek Pivovar a Jarek
Nohavica (opravdu prý není Ostravakem…).
Když v roce 2004 poprvé (a
pak ještě pětkrát) vyšly v nakladatelství Repronis knižně
zápisy do té doby jen v digitálním světě známého ostravského
blogera Ostravaka Ostravskeho, strhl se poprask.
Bestseller
z Ostravy
Útlé paperbackové sešity
okamžitě zmizely z knihkupeckých pultů a na ulicích i v
kancelářích bylo možné spatřit hloučky lidí, které v
nepravidelných intervalech vybuchovaly smíchem. Někde
uprostřed se totiž skrýval šťastný majitel knihy Denik
Ostravaka a hlasitě předčítal přátelům či kolegům
nejpovedenější pasáže. Nutno říct, že takové čtení vyžaduje
nejenom jistou interpretační dovednost, ale taky alespoň
základní znalost ostravštiny. Ostravak Ostravski dosud totiž
píše své blogy jazykem, jehož základem je vlastně už dávno
zaniklý subjazyk. Neváhá ale tuto materii kreativně
dotvořit
a navíc – používá slova ve fonetické podobě. Jedinou
nepotvrzenou stopu v pátrání po identitě autora poskytuje
internetová Wikipedie, která uvádí, že Ostravak Ostravski se
narodil 11. srpna roku 1967.
 „Laďa na mě smolil jak na
placaty kameň, tuž sem se tam stavil sam. Opřel sem se o
stul, abych vypadal něodolatelně a začnul dřystať o počasy,
o děckach a pomaly sem přešel na to, esli tu fakt buděme mět
Jaryna.“ – „Jak jako tady?“ zoptala se duležitě. „Tuž na
dvorku, no ni?“ snažil sem se ji pomosť. „Jestli myslite
vystoupeni pana Nohavici v Gongu, tak ano, bude mět šňuru
druhy červnovy tyden,“ pravila hlasem, jak
když se odevře faraonova hrobka. Gong je pro nas vitkovicke na dvorku, tuž
jakepak s tym oficyjality.“
Gen
ostragen
Pozoruhodné je, že přestože
onu „echtovní“ ostravštinu na veřejnosti skutečně už nikde
neuslyšíte, a vlastně si ani nepamatuji, že bych ji někde
někdy slýchala, blogům Ostravaka Ostravskeho všichni v
Ostravě rozumějí. A těm, co nerozumějí, leč rozumět chtějí,
pomohlo nakladatelství vydáním Ostravsko-českého slovníku.
Možná i toto je vliv jakéhosi přesně neidentifikovatelného
ostravského genu, jejž Jaromír Nohavica pojmenoval ostragen
a jehož primární funkcí je chránit Ostravany, tedy vlastně „Ostravaky“,
před v jistých částech roku všudypřítomným smogem.
„Tuž to je super! A listki
nafasujem k vyplatě a nebo je možeme zaplatit stravenkami?“
zamrkal sem na ňu mojim flirtovacym tikem. Podivala se skrz
mě, vytahla tydlifon a začla studovať fejsbuk, tajak bych
tam něbyl. Povim vam, ta minula byla o dosť přyjemnějši, ale
neměla dvacet roku, blond vlasy a dluhe nohi. Temu ju asy
šef vyměnil. Šlak ho tref.“
Bloger, jehož identitu
dodnes nikdo nezná, byť se po ní svého času všichni pídili,
přišel se svými deníkovými zápisy v době, kdy Ostrava naplno
prožívala své vlastní sebeuvědomění. Ostravanům začala v
hrudích tlouct srdce patriotů, vznikaly nejrůznější občanské
spolky a sdružení bojující za lepší život ve městě, za
záchranu technických památek či za lepší vzduch, do života
Ostravy pozitivně zasahovaly nejrůznější občanské
iniciativy, kultura ve městě se doslova a do písmene doslova
rozbujela a občané začali být na své město hrdí. Mimochodem
tato ostravská epizoda vyvrcholila bohužel prohraným bojem o
získání titulu Evropské hlavní město kultury 2015. A
Ostravak Ostravski se vlastně stal součástí tohoto obrodného
procesu, rostl od počátku zároveň s ním a možná jej i
malinko inicioval.
„Dovalil sem do kanclu a
vyhlasyl poradu. Hlavnim bodem programu bylo, kdo dokaže
zehnať listki. Filip, kery předvčerem vylez mamě z klina a
včera nastupil, se zoptal, kdo že je to Nohavica a už letěl
ze dveřy jak špinave pradlo. Cyp!“
Pavel
zařydi guvno
Jeho svérázná vyprávění po
všech stránkách inspirovaná Ostravou vyšla v několika
knižních svazcích, na CD, inspirovala televizní cyklus i
divadelní inscenaci ostravského Divadla loutek, která se
hraje už osm let (sic!). Jen málokdo v Ostravě o Ostravakovi
Ostravskem alespoň neslyšel, ale pravděpodobnější je, že
četl alespoň krátkou ukázku.
„Pavel pravil, že zavola
svoji robě, kera ma segru na magistratě, kera chodi s
manikem, co jeho bratranec robi v knihovně a pry ta jedna
fajna knihovnica ma blizko k chlopovi, co ma pod sebu
ostravske infocentrum. Tuž dobre, pochopili zme, že Pavel
zařydi guvno.“
Patrně, a velmi správně,
nečekáte žádnou intelektuální zábavu, je to něco, čemu v
Ostravě slušně říkáme sranda nebo třeskutěji pr..l.
Třeskutým ostravským slůvkům se pochopitelně nevyhýbá ani
Ostravak Ostravski, s některými se tedy určitě seznámíte.
Kabaret v éteru na stanici Vltava navštívil totiž tentokrát
právě ostravské Divadlo loutek a z inscenace, kterou
připravili Ostravak Ostravski, Radovan Lipus, Marek Pivovar
a Jarek Nohavica vznikl pak ve studiu hodinový sestřih.
„Svoju identytu asy
prozradim. Ale až na smrtelnym lužku,“ prohlásil v jednom z
rozhovorů Ostravak Ostravski. Tak se těšme. Nebo raději ne?
Eva Lenartová,
dramaturgyně
Foto
Roman Polášek |
