Číslo 40 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s operní zpěvačkou.
Kateřinou Kněžíkovou.

Příběh kapitána Kirinoviče

Byl jednou z prvních obětí nacistů, ale o jeho tragickém osudu se toho paradoxně ví jen velmi málo. Důstojník československé vojenské rozvědky Desider Kirinovič (1899–1978) byl v roce 1934 odvlečen do Německa a vystaven nelidským lékařským pokusům, takže strávil zbytek života v psychiatrické léčebně. O jeho osudu vypráví dokument, který v neděli 4. října ve 22.00 odvysílá Český rozhlas Dvojka.

Vysoký, štíhlý muž s brýlemi, který kromě rodné slovenštiny hovořil plynně česky, německy, maďarsky, anglicky a francouzsky, vzbudil brzy po svém nástupu do československé armády v roce 1918 zájem zpravodajských služeb. Netrvalo dlouho a Desider Kirinovič zahájil svou špionážní kariéru v Hradci Králové, kde se zaměřil na severovýchodní hranici s Německem. Osvědčil se a začátkem roku 1934 nastoupil do zpravodajského oddělení hlavního štábu ministerstva národní obrany v Praze.

Život jako thriller

„Nedovedu si vysvětlit, proč si otec vybral právě tuhle nebezpečnou kariéru,“ říká dnes jeho syn Milan. „Vlastně se mi těžko mluví o jeho motivacích a povaze, protože jsem ho skoro neznal. Narodil jsem se v době, kdy už byl v německém vězení.“

Kapitán Desider Kirinovič je jednou z vůbec prvních obětí nacistů. Zmínky o něm najdeme ve vzpomínkách generála Františka Moravce či v knize Karla Pacnera Československo ve zvláštních službách, nejpodrobněji vylíčil jeho příběh Ota Holub v knize Souboj s abwehrem. I když mu byl v roce 2013 udělen Kříž obrany státu in memoriam, jeho jméno je pro většinu z nás úplně neznámé.

A přece jde o příběh, který si co do dramatičnosti a napětí v ničem nezadá s opravdovým thrillerem. Tolik otázek v něm zůstává (a možná navždy zůstane) nezodpovězených! Co všechno musel Desider Kirinovič ve vězení prožít, než se dostal zpátky domů? Jak se jeho žena a dva malí synové vyrovnali s faktem, že se jim otec vrátil živ, ale po mučení a aplikacích psychotropních látek neschopný normálního života? Jaká pro něj asi byla dlouhá desetiletí prožitá v psychiatrických léčebnách, kam se dostal jako pětatřicetiletý muž a kde musel zůstat až do své smrti v roce 1978? Čím tento mimořádně inteligentní člověk vyplnil nekonečné dny svého zmařeného života? Uvědomoval si, co jej potkalo?

„Otec byl nejprve v psychiatrické léčebně v Trnavě, kam jsem za ním poprvé jel s matkou jako osmiletý chlapec,“ vzpomíná Milan Kirinovič. „Nebylo to ale moc šťastné setkání. Měl jsem pocit, že se otec vůbec nezajímá o moje dětské starosti a radosti, skoro se mi zdálo, že mě nevnímá. Až o desítky let později, když už byl starý pán, se jeho stav hodně zlepšil. Tehdy jsme si spolu mohli promluvit i o tom nešťastném únosu, který mu zkazil život a který tak tragicky poznamenal osud celé naší rodiny.“

Únos do Německa

Německé tajné služby nepochybně věděly, proč se na Broumovsku občas potuluje nenápadný turista. Kapitán Kirinovič, který tu incognito sbíral od místních lidí informace, narazil při své práci na silného protivníka. Psal se rok 1934, v Německu se dostal k moci Hitler a v Sudetech to vřelo. „Loupeže lidí“, jak o nich informoval tehdejší domácí tisk, nebyly tak docela výjimečnou záležitostí. Dnes už víme, čeho byli nacisté schopni, ale v tehdejší době si těžko někdo dovedl představit metody, které brzy nato dovedlo gestapo k dokonalosti. Kapitán Kirinovič byl těsně u německé hranice přepaden několika muži a odvlečen do Německa, kde jej nelidsky mučili a připravili o rozum.

„Matka věděla, že otec pracuje u zpravodajské služby, ale neměla ani tušení o tom, co konkrétně dělá. Když se z té osudové cesty nevrátil domů, měla samozřejmě strach. Hned druhý den se dozvěděla, že se něco stalo a že to je vážné. Nic víc. Bratrovi bylo sedm let, druhé dítě, tedy mě, právě čekala. Muselo to být pro ni hrozné,“ líčí Milan Kirinovič.

Anna Kirinovičová se nakonec dozvěděla, že je manžel v německém vězení, a mohla se alespoň utěšovat myšlenkou na jeho návrat. Za vyzvědačství dostal patnáct let, ale v říjnu 1935 se jej podařilo vyměnit za dva německé vězně. Československá strana přivezla na chebské nádraží, kde došlo k výměně, dva zdravé muže, ale Desider Kirinovič vypadal jako lidská troska: vyhublý, apatický, bez života. „Měl jsem pocit, že snad ani nevnímá, co se kolem něho děje,“ napsal o tom později generál František Moravec. „Na zpáteční cestě autem do Prahy několikrát tiše řekl: ‚To jsem opravdu rád.‘ Jednou pronesl: ‚Dávali mi skopolamin, velké dávky skopolaminu. Neřekl jsem jim nic.‘“

Potíže i za socialismu

Záhy se ukázalo, že Desider Kirinovič potřebuje lékařskou péči. „Byl hospitalizován v psychiatrické léčebně na Slovensku a matka s námi zůstala sama. Brzy nato přišla okupace a začaly potíže s gestapem. Paradoxní je, že naše rodina měla těžkosti i za socialismu. Otec byl zpravodajským důstojníkem buržoazní armády a to bylo pro komunisty důležitější než fakt, že ho střetnutí s gestapem stálo zdraví,“ připomíná Milan Kirinovič.

Rozhlasový dokument Příběh kapitána Kirinoviče připravila autorka článku. Kromě Milana Kirinoviče v něm uslyšíte historika Stanislava Kokošku, zazní také ukázky z archivních dokumentů, které se k případu zachovaly.

Hana Soukupová, autorka dokumentu

Důstojník československé vojenské rozvědky Desider Kirinovič byl v roce 1934 odvlečen do Německa a vystaven nelidským lékařským pokusům. Zbytek života strávil v psychiatrické léčebně.