|
číslo
43 |
|
Odejít včas je velké umění KVĚTA PROCHÁZKOVÁ, Foto JARKA ŠNAJBERKOVÁ Spočítat všechny role, které za padesát let svého hereckého života vytvořil Bořivoj Navrátil na prknech několika divadel, v televizních inscenacích a v mnoha českých filmech, by byla velmi těžká práce. Díky své tvořivosti, smyslu pro humor a také jako živoucí typ (proč nepřiznat že po ztrátě vlasů, s níž se jako mladý musel vyrovnat, se stal miláčkem mnoha režisérů?) bylo těch rolí jako máku a všechny jsou šité poctivou nití. V posledních letech se však Bořivoj Navrátil pohybuje stále víc na rozhlasových vlnách. Recituje verše, čte povídky a romány, účinkuje v rozhlasových hrách a dramatizacích. Třeba ve Jménu růže, náročné dramatizaci slavného románu Umberta Eca, kterou pro velký ohlas vydal Radioservis na CD. Milovníci rozhlasové četby na pokračování zase ocenili zpověď starého a „zlého“ muže z románu Francoise Mauriaca Klubko zmijí, za níž byl umělec nominován na cenu Neviditelný herec. Nevyhrál, ale o to v této anketě ani tak nejde. >>
T
ý d e n í k R o z h l a s - p r o g r a m o v ý a k u l t u r n í t ý d e n í k |
Obsah čísla: Optimalizováno pro MSIE 6.0 |